Story of our Lives-cz

2.

ÚTERÝ:

Dnes je velký den jdeme se s Tessi ucházet o místo na praxi. Z Tess půjdeme spolu do jedné nemocnice a to do nemocnice, kde pracují moji bratři.  Je 8 hodin a Tess ke mně příjde přesně za půl hodiny, takže mám dost času, na to abych se oblékla a upravila, když jsem zpáchala ranní hygienu a z vlasů jsem si udělala vysoký drdol a oblékla se do dlouhého bílého trička s šedým potiskem a černé  silonky k tomu jsem si vzala vínově červené sáčko s černým pleteným šátkem. Šla jsem do kuchyně a kafe co my táta udělal, už bylo ůplně studené tak jsem ho vylila a řekla si, že si s Tessi stejně koupíme kafe po cestě do nemocnice. Tak si tedy udělám moji oblíbenou snídani lupínky s mlékem a kakaem no a místo kafe si k tomu naleji sklenici džusu. Crr…..crr….. crr  á to bude Tessi. Jdu jí otevřít

 „Ahoj Tess jak ses na dnešek vyspala….pojď dál“ přivítala jsem jí a pozvala dál. „Ahoj velice dobře a ty že se ptám, jistě už, se nemůžeš dočkat tak jak minulý rok, když jsme šli na exkurzi do nemocnice a do farmaconu." dělala si  Tess vtípky. „Hele nedělej si ze mě srandu!" řekla jsem přísně.

Když jsme došli do kuchyně, abych si dojedla snídani, v kuchyni už byla Mildred a zrovna snídala. (Mildret je naše "uklízečka a kuchařka")

  „ Dobré ráno Mil“ řekla jsem mile. „Dobré ráno i vám děvčata“ odpověděla nám také mile.

Už bylo tři čtvrtě na devět, když jsem dosnídala tak jsme se s Tessi oblékli a obuli si boty v mém případě bílé conversky. Po cestě jsme si stavili v kavárně pro kafe a za deset minut už jsme stáli před nemocnicí a s obavami i natěšením jsme vstoupili dovnitř. Šli jsme do druhého patra na sesternu a tam jsme se nějaké sestry zeptali, jestli neví kde je vrchní sestra a ta nám odpověděla, že vrchní sestrou je tady ona. Domluvili jsme se s ní, že bychom si zde chtěli vykonat naší praxi, sestra s námi souhlasila a zavolala jinou sestru, ať nás tady provede a ukáže nám, jak to tady chodí. Když jsme prošli celou nemocnici, skončili jsme zpátky na sesterně a tam nám paní vrchní řekla, že kdybychom chtěli začít už dnes tak že už můžeme. My jsme hned souhlasily a sestra nám přinesla sesterský oděv a odznáčky že jsme praktikanti a ještě nám vytiskla jmenovky, které jsme si přicvakli na kapsičku u oblečku. Náš první úkol byl roznést ranní léky a jednu kapačku na pokoj číslo 404. Když jsme obcházeli pokoje s léky s námi chodila i sestra, která za nás byla zodpovědná. Už nám zbýval jen pokoj číslo 404 a na tomto pokoji jsme měli zapojit kapačku alespoň něco zábavného :D sestra si šla zařídit jednoho pacienta a já s Tess jsme měli jít na ten poslední pokoj sami myslím že to pro nás nebyl problém, když jsme vstoupili do pokoje co nebo spíše koho nevidím byl tam Liam  takže to znamenalo že jdeme s Tessi zapojit kapačku Liamové sestře. No nebo spíše je já Tessi stála jen u dbeří a vypadalo to že se právě zamilovala :D

 „ Ahoj Liame. Dobrý den slečno Roth Payne.“ pozdravila jsem. „ Ahoj co tu děláš?  Ty jsi tu sestra, nejsi na to trochu mladá??“ ptal se udiveně. „no já tu jsem na praxi“ odpověděla jsem.

Mezi naším krátkým rozhovorem jsem zapojila kapačku a Tessi zkontrolovala, jestli slečna Payne nemá vysokou teplotu a odebrala vzorek krve. „Ahoj“ rozloučila jsem se s Liamem a řekla jsem „Na shledanou slečno Roth“ a odešli, jsem s Tessi z pokoje a ona na mě začala:

 „Odkud a jak toho úžasného kluka znáš??" vrhala na mě zamilovaný pohled. „No včera potom jak si odešla tak by volal Jonas, jestli bych mu nepřinesla do nemocnice telefon no a jak sem předala telefon, šla jsem se podívat do galerie a tam byl Liam a tam jsme se seznámili, poté jsme šli do bufetu a povídali si, je to docela milí kluk, nemyslíš?“ vysvětlila jsem. „Milí kluk opravdu si to myslíš já si teda myslím, že je to ten nejlepší a nejhezčí kluk na planetě.“ řekla  nadšeně a s úsměvem. „Cože kdyť to je úplně obyčejný kluk je sice trochu hezkej ale až tak si teda nemyslím.“ protiřečila jsem jí.

V našem rozhovoru nás přerušila sestra ta sestra, která nás měla na starosti a oznámila, nám že pro nás má další práci zavedla nás o patro výš, kdy byli oddělení typu plastika, gynekologie, ortopedie vůbec jsem netušila, proč jsme tu, ale už jsem to pochopila, když jsem uviděla jednu mladou dívku, která seděla na kolečkovém křesle. Sestra nám řekla že Tesii že ji má odvést na pokoj číslo 404 a já že mám jít k hlavním příjezdové cestě, že tam za chvíli přivezou pacienta, kterého převáželi z jiné nemocnice.

Z POHLEDU TESSI: Toho jsem se obávala, že nás rozdělí a uvidíme se až po směně. Ale čekaly jsme to. Jejda kam to mám tu holku vlastně odvést? Podívám se raději do papírů té dívky.  Né to nebude pravda pokoj číslo 404 na tomto pokoji je přece Liamova sestra doufám že už Liam není u své sestry jinak bych asi nebyla ničeho schopná.

 „Ták slečno už jsme tady“ uspokojovala jsem pacientku. „Děkuji došla bych si tam sama ale chodit mám zakázané, a z vozíkem neumím“ poděkovala mi. „To nevadí, od toho jsme tady my sestřičky.“ řekla jsem s úsměvem.

Otevřela jsem dveře a vjela jsem s vozíkem do pokoje a koho nevidím. Liam stojí u postele slečny Ruth a povídají si.

 „dobré dopoledne slečno Ruth a pane Payne, vezu vám spolubidlící“ oznámila jsem. „děkuji, alespoň tu bude někdo, s kým se dá bavit“ řekla Ruth. „Kdyť tu máte bratra“ řekla jsem udiveně. „No jo to víte, celý den si spolu povídáme a už není moc o čem“ řekl Liam. „No tak to potom jo“ přikivovala jsem.

Pomohla jsem pacientce, kterou jsem převážela lehnout si na postel a zakryla ji, poté jsem se obrátila ke dveřím a už, když jsem měla ruku na klice mě Liam okřikl.

 „Sestři, může sestra jít na chvíli ven se projít?“ zeptal se Liam. „No já nevím, ale zeptám se, já sem tu jen na praxi víte.“ odpověděla jsem. „Moc vám děkuji.“ pousmál se. „Není za co a na shledanou“ rozloučila jsem se. „na shledanou“ řekli mi všichni na pokoji.

A vyšla jsem ven z pokoje……