Story of our Lives-cz

31.

Á kdo mě budí tak brzo, zvonil mi mobil. „Haló.“ Řekla jsem ospale. „Ahoj lásko, jsi schopná během dneška přijít do vily.“ Řekl rychle. „Zayne zpomal, právě jsem se probudila.“, „Dobře tak pomalu, přijdeš už sbalená na 3 týdny?“ zpomalil. „Jo, Jo dobře.“. „musím končit, máme ještě spoustu vyřizování.“  Poznamenal a zavěsil.

Chvíli jsem ještě ležela v posteli, nakonec jsem se ale vyhrabala z peřin a šla se nasnídat. Po snídani jsem šla zpět do pokoje a ze skříně jsem si vytáhla kufr. Všechny věci, které jsem si včera koupila, jsem naskládala na spod kufru. Přidala jsem pár starších kousků. Tenhle kufr je geniální v tom, že má v sobě jenom asi 3 tenké zapínací přepážky, hned jsem toho využila, oddělila jsem oblečení a přidala jsem do kufru 4 páry bot (Tenisek, balerínek.). Zapnula jsem další přepážku. Z koupelny jsem si vzala to nejdůležitější, kartáček na zuby, pastu na zuby, šampón, sprcháč no a další důležitý potřeby. Všechno jsem to dala do taštičky. Než si zabalím i malování tak jsem se namalovala, a všechno zabalila. Všechno jsem dala do kufru. No, a abych nezapomněla, ze zásuvky u stolu jsem si vytáhla všechno potřebné učení.

Posadila jsem se za stůl, vytáhla jsem papír a obálku, na papír jsem začala psát: Ahoj tati jelikož jsem nevěděla, kdy se přesně jede, tak ti to píšu tímto způsobem. Vrátím se za 3 týdny. Neboj tak jako vždycky budu se chovat slušně. :D Mám tě ráda a nezapomeň číslo mého účtu. Tvá milovaná Annie.

Dopis jsem strčila do obálky, na kterou jsem napsala pro tátu. Vzala jsem telefon a vytočila Tessino číslo. „Ahoj.“ Řekla impulsivně. „Ahoj, nechtěla by si mě nabrat, až pojedeš, do vili?“, „No dobře, máš štěstí, že si zavolala teď páč jsem už na cestě.“ Řekla. „Doufám, že máš zapnuté hands free.“ Zavtipkovala jsem. „Víš co, raději zavěsím.“ Řekla a zavěsila. Do kufru jsem ještě přibalila jednu ze svých menších kabelek plus laptop. Do větší kabelky jsem si hodila mobil, nabíječku, pas a peněženku.

Kufr jsem dotáhla ke dveřím a ještě jsem se šla převléknout z pyžama. Chvíli jsem si lámala hlavu s dnešním outfitem. Nakonec jsem si vybrala tmavě modrou sukni s bílými vlaštovkami, so sukně jsem si zastrkala bílé triko s dlouhým rukávem. Na jednu nohu jsem si natáhla tmavě modrou podkolenku. Na nohu vansku a pod baže berle. Sešla jsem schody a už zvonil, zvone u dveří. Otevřela jsem dveře, „Ahojky, vezmeš mi kufr?“ pousmála jsem se. „Jasně ty marode.“ Řekla a popadla kufr. „Můžeš mi říct, co v tom máš?“ povzdechla.

Tess to nakonec bez dalších připomínek zvládla dotáhnout až k autu.

Sedli jsme do auta a vydali se na cestu. „No ták povídej.“ Drbla do mě. „Co? Co chceš vědět.“ Nechápala jsem. Tess se na mě jen upřeně zadívala, mě to hned došlo. „Nech toho.“ Usmívala jsem se. „Dobře otočíme list, co si dělala zbytek dne?“ mrkla na mě, „Neuvěříš, ale byla jsem nakupovat.“ Pousmála jsem se, „Ne nemohla si říct, že jdeš nakupovat, a to si šla i s berlemi?“ divně se na mě podívala. „Promiň, myslela jsem, že se budeš loučit s mámou a Bar.“ Řekla jsem upřímně. „Prosím Ann, nemysli.“ Nahodila vážný pohled. „Hej.“ Pokřikla jsem po ní.

Zastavily jsme před vilou, já jsem Tess vzala kabelku a už šla ke vchodu, zatím co Tess se tahala s kuframa. Otevřela mi cizí kráska s bílíma vlasama a v ruce držela blonďatou holčičku. „Ahoj.“ Křikla impulzivně. „Lou.“ Podala mi ruku. „Ahoj já jsem Ann.“ Zahodila jsem vyděšený výraz a nahodila milý s úsměvem. „Pomůžu ti.“ Pokřikla a šla Tess na pomoc. Malou blondýnkou nechala stát mezi dveřmi. „Ahoj, já jsem Ann, a ty?“ řekla jsem mile. Holčička se ještě víc schovala za dveře. „Lux.“ Řekla potichu. „No tak Lux, nestyď se.“  Pobídla ji. „Jestli jsem dobře informovaná, tak tenhle půjde k Zaynovi.“ Poukázala na můj kufr. „Přesně.“ Podotkla Tess.