Story of our Lives-cz

19.

Ráno mě probudil vyzváněcí tón mého telefonu. Zayn já ho zabiju je sedm ráno a on mě už tahá z postele. „Ahoj Zayne co pak?" řekla jsem rozespalým hlasem. „Ahoj miláčku ty ještě spíš, je sobota vstávej, za 15 minut jsem u tebe." Řekl velice optimistickým hlasem a položil mi to. Rychlostí blesku jsem se nalíčila a hodila na sebe první, co jsem viděla: černá jeansy, zelené tílko s úzkými ramínky a černými vodorovně rozprostřennými třásněmi a na to jsem si oblíkla ještě koženou polo bundičku. Na nohy jsem si dala kožená nižší kozačky a popadla jsem kabelku, do které jsem si dala telefon, balzám na rty a další potřebné věci.

Sešla jsem do kuchyně a z kávovaru jsem si nalila kávu do hrnečku. Ani jsem nestihla kávu zcela vypít a už zvonil zvonek u dveří. Oblíkla jsem si bundu a popadla kabelku. Otevřela jsem dveře a za nimi už nervózně stál Zayn. „Ahoj lásko." Řekla jsem a spojila naše rty. „Ahoj princezno, sluší ti to." Řekl a vedl mě rovnou k autu. „Zayne? Za 1. Mám jen bundu a za 2. Kolik si dnes vypil kofeinu?" zeptala jsem se, když už jsme seděli v jeho autě. „Víš, ráno jsem se probudil a prahnul jsem touhou tě vidět." Řekl a upřeně se soustředil na řízení. „To je sice sladký, ale nevysvětluje to, kam jedeme." Řekla jsem a on se na to jen na mě hezky a široce usmál.

Zastavili, jsem před galerií, vystoupili jsme a šli směrem do galerie, když těsně přede dveřmi jsme se zastavili a chvíli se koukali jeden druhému do očí. „A napadlo mě, že si tě chci zvěčnit." Řekl a dal mi pusu na čelo. Vzal mě za ruku a vedl do galerie. Společně jsme pozdravili paní na recepci a Zayn mě táhl ke dveřím vedle recepce. „Tady já můžu malovat, aniž by mě někdo rušil." Řekl a rozsvítil světlo v celkem temné místnosti. Najednou jsem uviděla místnost plnou náčrtů a barev a asi 3 velké poličky plné sprejů. „WOW to je úžasný." Řekla jsem a procházela jsem se po místnosti.

„Sedni si." Řekl a ukázal na malou barovou židli uprostřed místnosti. Posadila jsem se tedy na židli a tašku si odložila vedle ní. Zayn si přistavil mohutný stojan a přisunul si stoleček s různými tužkami. „Zayne to nemyslíš vážně?" řekla jsem s odstupem v hlase. „Naprosto vážně, chci si ho potom dát do pokoje, asi do nějakého krásného rámu." Řekl a začal mi otáčet a natáčet obličej. Pak si přistavil ještě nějaké pomocné světla a do ruky vzal tužku a začal čarovat.

Po pár minutách jsem začala povídat, „Na tohle balíš holky, že jim řekneš, že si měl touhu je vidět a nakreslíš je, kolik už máš takových portrétů?" řekla jsem a snažila se držet hlavu, tak jak mi ji nastavil. „Vlastně jsem na to nikdy ještě nikoho nesbalil." Řekl s upřeným výrazem na papír. „To není možný." Řekla jsem s úsměvem.

V kabelce mi začal vyzvánět mobil, chtěla jsem ho vzýt ale Zayn mě hned zarazil: „nehýbej se, já to vezmu." Řekl a vyndal mi z kabelky mobil „Ahoj Tess, co se děje." Zeptala jsem se. „Ahoj máma se jen ptá, kdy přijdeš a jestli budeš na oběd." Očima jsem se připoutala na Zaynovi. „Na obět?" řekla jsem a čekala jak Zayn zareaguje, jak jsem předpokládala Zayn jen kroutil hlavou. „Na ten asi nebudu, spíš přijedu až tak později odpoledne nebo až k večeru." Řekl jsem „Ok, už se všichni těšíme, a kde si teď." Zeptala se „Jsem se Zaynem, pak ti všechno povím, ale teď už budu muset končit, tak zatím." Řekla jsem a podala Zaynovi mobil, který následně položil na jeho stoleček.

Zayn pustil příjemnou muziku a dal se znovu do díla. Ale asi po hodině jsem už vážně nechtěla sedět. „Zayne?." Řekla jsem, „No, už to bude, neboj." Řekl, jakoby věděl, co mě trápí. Zayn přestal, kresli a ze skříně vzal foťák a ze stejného úhlu jako kreslil, si mě vyfotil. Pak vytáhl ze skříně laptop a propojil foťák a laptop. „Už si můžeš klidně stoupnout, já si už dodělám detaily." Řekl a věnoval se znovu kreslení.