Draco Malfoy

"Nepotřebuju hlídacího psa"

 „Z dovolením, promiňte", říkám a snažím se projít zpátky do chodby. Když už na chodbě stojím sama, rozbíhám se směrem po schodišti nahoru k astronimické veži, ale nevyjdu ani do druhého patra, když mě za roh zatáhnou něčí ruce. „Čauky, kam tak spěcháš?" zeptá se mě zrzoun. Jeho zelené oči mě propalují a jeho úsměv od ucha k uchu nutí k úsměvu i mě. „Frede, co tu děláš? Kde máš bráchu?"usmála jsem se na něj a trošku se začervenala. Nebudu lhát, Fred byl, stejně jako jeho bratr, k nakousnutí. Líbilo se mi, jak tropí šprýmy a jak se stále smějou, navíc měli oba dva šibalský pohled, který mě přitahoval. Jejich bratr Ron, je ve stejném ročníku jako já a je taky strašně fajn, ale Fred s Georgem mají něco do sebe. „Georgie musel pro něco do svého pokoje, tak tu na něj čekám a špehuju, kdo chodí kolem a ty vypadáš, jako bys měla něco zalubem." Podotýká a mrkne na mě. Nechci mu říkat, že se snažím najít Draca a tak si vymýšlím lež. „Něco jsem si zapomněla v učebně, tak jsem si pro to chtěla narychlo skočit a pak se jít najíst." Doufám, že neví, že jsem měla hodinu bylinkářství, tudíž jsem byla venku a ne v hradě. „Jo tak, tak my na tebe počkáme a půjdeme spolu ne?" zazubil se Fred a za ním už běžel George. „Nene, to je v pořádku, klidně běžte beze mě, ještě si skočím na toaletu." Vypravila jsem ze sebe a běžela dál po schodišti nahoru doufajíc, že mě nesledují. Když jsem konečně doběhla až nahoru, cítila jsem na tváři čerstvý vzduch. Ach ano, vítr aslunce, které mě bude v příštích sekundách hřát na tváři. Když jsem šla dál, viděla jsem ho tam. Byl opřený o opěrku a koukal ven. „Co tady děláš? Nemáš hlad?" zeptala jsem se ho a Draco sebou trhl. Asi nečekal, že tady někdo přijde. „Ty mě snad sleduješ nebo co? Nepotřebuji žádného hlídacího psa, abys věděla." odsekl a ani se na mě nepodíval. Došla jsem k němu a postavila se vedle něj. „Hele, zaprvé, tohle je místo, kde může kdokoliv přijít, takže ne, nesleduju tě," lež, velká lež, „ale zajímám se o to, jestli máš hlad, neboť mi na tobě záleží, teda aspoň trošku, aby sis zase neříkal." Další velká lež. Dneska hodně lžu. „Nemám hlad. A je mi fuk že se o mě zajímáš, já o to nestojím." odpověděl chladně a odešel oded mě na druhou stranu. A tak jsme tam oba stáli, každý na jedné straně astronomické věže a v tichosti pozorovali ptáky plachtící na nebi. Zasněně jsem se koukala na nebe a jezero, které bylo pode mnou. Byl to krásný den. Sedla jsem si a opřela se o zeď, zavřela oči a poslouchala vítr, který foukal sem a tam. Uslyšela jsem kroky a pak zvláštní teplo vedle sebe, když si Draco přišel sednout vedle mě. Seděli jsme vedle sebe a mlčky poslouchali co se děje kolem nás. Cítila jsem se volná a sama sebou, i když jsem měla trošku hlad, co si budeme. Draco se dotkl mé ruky a já otevřela oči. Seděl a koukal ven a jeho ruka byla položená na té mé. Otočila jsem jía propletla své prsty s jeho. Nic neřekl, jen tam tak seděl a nechal si větrem rozcuchávat vlasy. „Vážně ti je jedno, že se o tebe zajímám?" vyřkla jsem ze sebe, protože jsem chtěla konečně pochopit, co se mu honí hlavou. „Dobrá, úplně fuk mi to není okey." řekl potichu, ale nepodíval se na mě. „A pokud máš hlad, tak pojď, taky mám hlad" dodal a zvedl se. Stále mě držel za ruku, takže zvedl i mě. Když mě zvedal, byl to prudký pohyb a já cítila, jakou má sílu. Zvedl mě nahoru a já se ocitla hodně blízko u něho. Zase jsem cítila jeho omamující vůni. Zamrkala jsem a odtáhla se. No tak, nemůžeš se jím nechat tak rozptylovat. Vydali jsme se tedy do velké síně. Když jsme do ní došli, už tam skoro nikdo nebyl. Na oběd máme přibližně hodinu a půl a my tu půl hodinu strávili na věži. Posadili jsme se k našemu stolu, kde ještě seděl Blaise, který se na nás díval pohledem, který vypadal, jako by vše věděl. „Kde jste se vy dva zatoulali? Pansy byla celá bez sebe Draco. Prý sis měl na oběd sednout vedle ní a pomoct jí s úkolem, i když všichni víme, proč chtěla sedět vedle tebe a kvůli úkolu to nebylo." Ostatní, co seděli vedle se uchechtli. Znali Pansy a znali Draca. „Nic o tom, kdo bude sedět vedle mě, nevím." Pokrčil Draco rameny a jemně do mě šťouchl kolenem. Nabral si oběd a já udělala taktéž. Fred a George se na mě dívali ze stolu Nebelvíru a mrkali na mě. Usmála jsem se a mrkala na ně zpátky. Možná tušili, kam jsem šla.