Draco Malfoy

Ublížená

 „Co to ksakru bylo?" Vyjel na mě Draco, když jsme oba byli na cestě k naší společenské místnosti a chytl mě za ruku, abych se na něj podívala. „Co si myslíš, že to bylo?" zeptala jsem se a ten kdo měl teď momentálně chladný výraz nebyl Draco, ale já. Tvářil se naštvaně a smutně zároveň. „Celou dobu jsi mě ignoroval Draco Malfoyi! A nevypadáš na to, že bys chtěl, aby mezi námi bylo něco víc, než jen přátelství. Kradeš si mé polibky a pak mě ignoruješ." Vyhrkla jsem ze sebe a vytrhla jsem se mu z ruky. Rozběhla jsem se k naší společenské místnosti a slyšela jeho kroky za mnou. „Auroro!" křikl za mnou, ale já běžela, dokud jsem nedoběhla dovnitř a rovnou do svého pokoje. Všichni už spali. Lehla jsem si do své postele a propadla se v pláč. Proč to musí vždycky tak zkazit. Proč. Usla jsem vyčerpáním a propadla se do snů, kde jsem byla s ním. Byl to krásný sen, ale poprvé ve svém životě jsem nechtěla snít o něm. Chtěla jsem jen spát a mít bezesnou noc. Probudila jsem se ze snu, kde mě držel u sebe a díval se na mě svýma očima. Nechci, aby se mi zdálo o nikom. Řekla jsem si, že se musím aspoň protáhnout a převléci se ze svého oblečení do pyžama. V našem pokoji byl malý ohřívač vody, takže díky němu bylo v pokoji krásně teploučko. Oblékla jsem si své pyžamo. Pohodlné pyžamové kalhoty, tílko a přes to jsem si přehodila svetr. Vyšla jsem ze svého pokoje do společenské místnosti a posadila se do svého křesla. Byla noc, mohlo být okolo 2 hodin ráno, ale to mě neodradilo od čtení mé knihy, kterou jsem si tu nechala. Začetla jsem se a nakonec jsem usnula u krbu. Ráno mě probudily kroky. Draco Malfoy stál přímo přede mnou a v jeho tváři se značilo jisté zmatení a smutek. Pomalu jsem vstala a šla zpátky do svého pokoje. Nechtěla jsem ho vidět, nechtěla jsem ho slyšet. Oblékla jsem se a šla na snídani dříve než všichni ostatní