Draco Malfoy

Nevím co cítit

Draco:

Usnula, přesně jako, když jsme byli děti. Díval jsem se na ni a nemohl jsem uvěřit tomu, co se právě stalo. Měl jsem jí celou pro sebe, ale tentokrát to ona chtěla nechat mezi námi. Beztak to bylo kvůli těm dvou. Mé city k ní jsou tak zvláštně složité. Něčím mě pořád láká k sobě, ale já ji nechci vystavit nebezpečí, které nás všechny čeká. Bojím se, že jí zabijí. Lehl jsem si více k ní. Voněla jako jahody. Ach ta její vůně mě vždycky rozhodí. Chtěl bych jí celou pohltit do sebe. Chtěl bych ji mít pořád u sebe, chtěl bych se s ní pořád dokola milovat, ale na druhou stranu mám strach, že když si jí pustím blíže k tělu odejde. Pořád přemýšlím nad mými pocity a pomalu usínám s ní ve svém objetí. Když se ráno probudím, stojí naproti mé postele celý pokoj a s určitou zvědavostí se koukají na Auroru, která ještě spí v MÉ košili a v MÉ posteli. Shit. Nedošlo mi, že ráno nás prostě všichni uvidí. Taky jak mi to mělo dojít, když jsem byl rád, že jsem a že se můžu přitulit k té nejhezčí holce na škole. „Co tak čumíte? Ještě jste neviděli holku nebo co?" Vyjedu po nich a v tu chvíli se probudí i ona. Všichni očividně čekají na její reakci. Aurora sebou jemně trhne, když vidí, kolik lidí nás vidí v posteli spolu. Zvedne se z postele a na všechny se usměje. Jediné co jí zahaluje je má košile, která je dostatečně dlouhá na to, aby zakryla její dokonalý zadeček. Otočí se ke mně a šeptá mi, „nezapomeň, tohle je naše malé tajemství Malfoy" i přes to, že ví, že to všem došlo. Šibalsky se na mě podívá a kousne se do rtu. „U koho můžu spát příště?" Zeptá se ostatních a nakloní hlavu na stranu. Nikdo se nezmůže ani na slovo. „To jsem si myslela a teď se kliďte. Není tu nic k vidění." Řekne chladně a odejde do své ložnice. Ještě jsem jí takovouhle neviděl. Chovala se jako já. Byla chladná a ostrá jako břitva. Nevím, co se s ní stalo, ale zvláštně se mi to líbilo. Zároveň mě zajímalo, proč se takto chová.