Cedric Diggory

15 1 0
                                    

 V naší společenské místnosti bylo narváno a rušno. Byla neděle, takže se nekonala žádná škola. Sobota a neděle byla super. Mohli jsme si odpočinout a zároveň dělat věci, které dělat nemůžeme přes týden, neboť na to není čas. Dnešní den začal obzvlášť dobře, teda až na Draca. Doběhla jsem do svého pokoje, kde jsem si vzala věci na koupel. Šla jsem do dívčí koupelny ve druhém patře. Nikdo tam nechodil, neboť tam byla Ufňukaná Uršula. Byl to duch mrtvé dívky a musím uznat, opravdu byla ufňukaná. To mě ale nikterak neodradilo dávat si tam koupel. Došla jsem tam a napustila si obrovskou vanu. Do této vany by se vešlo snad 10 lidí. Svým způsobem to vlastně byl takový malý bazének. Svlékla jsem ze sebe své oblečení a ponořila se do horké vany. Zavřela jsem oči a relaxovala, když mě najednou přerušil zvuk přicházejícího vetřelce. Rychle jsem se otočila k onomu zvuku a nestačila jsem se divit. Naproti mně stál Cedrik Digory. „Ehm...promiň" Řekl, nebo se spíše zeptal. „Můžu se připojit?" Cože? Proč by se měl jako připojovat. Nevidí, že tu jsem já? Už, už jsem chtěla říct ne, ale pak jsem se zamyslela. Vždyť je to opravdu velké natolik, aby se tady vlezlo 10 lidí minimálně. Když bude na druhé straně, tak mi to vadit nebude. „Můžeš, ale budeš na druhé straně a až budu vylézat, tak zavřeš oči." Dala jsem své návrhy na společnou koupel a Cedrik se usmál. „Dobře." Otočila jsem se k němu zády, abych mu dala soukromí. Když byl nahý, tak si vlezl do vany a já se k němu otočila. Bylo tu dost pěny a tak jsme se navzájem neviděli. „Copak tu děláš? Není tato koupelna zapovězená pro normální smrtelníky?" Optal se a zadíval se na mě. „Koupu se. Nikdo tu nechodí a tak tu mám soukromí. Můžu tu přemýšlet." „Aha, takže jsem ti teďka vlastně zkazil tvou soukromou chvilku." Podotkl a stále se na mě díval. „Upřímně ano, ale i ne. Nevadíš mi, jen mám teď toho strašně moc." Odpověděla jsem ustaraně a unaveně. Teplá voda, obecně teplo mě dost uspává. „Tak to mě mrzí, ale jsem rád, že ti nekazím relax. Jdeš dneska do Prasinek?" Ach, Prasinky, úplně jsem na ně zapomněla. Chtěla jsem tam jít s Dracem, ale vypadá to, že pokud půjdu, tak jenom s Blaisem. „Půjdu, asi. Ještě si nejsem jistá." „Co ti brání nejít? Pokud se můžu zeptat?" „Draco Malfoy." Vyhrkla jsem ze sebe, ještě dříve než jsem si to pořádně promyslela. „Draco Malfoy říkáš. Zajímavé." Zamyslel se a začal se smát. Usmála jsem se také. Ještě asi hodinu na to jsme si s Cedrikem povídali a pak se rozhodli postupně vylézt. Opravdu se otočil a čekal, než se obleču. Poté jsem se otočila já a čekala na něj. Měla jsem na sobě župan a teplé ponožky. Cedrik měl na sobě svou školní uniformu, teda ne úplně celou. Oblékl si bílou košili a přehodil na sebe kravatu. Kalhoty měl schované pod košilí a byl rozcuchaný. Došla jsem k němu a kravatu mu trošku upravila. Potom jsme se rozloučili a já šla do svého pokoje. Na posteli jsem stále měla Georgovu košili a Fredovu kravatu. Vzala jsem si hezkou braletku a na to oblékla košili, která stále voněla jako George. Poté jsem si oblékla černé legíny, kozačky, černý svetr a bílý kožíšek. Na hlavu jsem si nasadila čepici a vzala si rukavice. Byla jsem připravená na výlet do Prasinek.

Draco MalfoyKde žijí příběhy. Začni objevovat