Draco Malfoy

Šílený plán

 Po hodině lektvarů se výdáváme všichni do velké síně. Dneska je krásný den. Venku je sice stále trochu chladno, ale svítí slunce a prozařuje velkou síň díky velkým oknům, které jsou naproti vchodu do velké síně. Dnešní den se bude táhnout, říkám si a tak si nabírám oběd, který mě naplní a uspokojí mé chuťové buňky. Miluji jídlo a miluji sladké, takže po obědě si dám ještě čokoládový dort a poté se hodně pomalu společně s fuňěním snažím dostat do naší společenské místnosti. Když do ní dojdu, štráduju si to rovnou do pokoje, kde se složím na postel a na chvíli zavřu oči. Má mysl bloudí mezi aférou s Dracem a zajímavém dni s Fredem a Georgem. Ach Rory, co sis to naložila na záda, říkám si a přehrávám si tyto dvě představy stále dokola. Nechci říct, že by to byly škaredé vzpomínky, právě naopak. Jsou pro mě tak živé, že se díky nim vzruším a musím se překonat, abych vstala a neusnula, neboť bych chtěla, aby se mi o tom i zdálo. Ve snech se totiž dějí zvláštní věci. Když tedy vstanu, překonám se ještě více, abych se převlékla a jdu do společenské místnosti. Zmijozelští tam posedávají a povídají si. Máme přeci jenom odpolední klid. Všichni jsou tak vyrovnaní a klidní a někteří se připravují na další hodiny a mě v tu chvíli napadne šílený nápad. „Hej všichni!" křičím na své spolužáky, kteří se na mě podívají. „Mám šilený nápad, ale bude tolegendární." mluvím dál a někteří se začínají tvářit stejně jako já. „ Co kdybychom udělali mejdan v našem stylu?" dořeknu svou myšlenku a všichni začnou tlestkat a přikyvovat. „ Skvělý nápad Rory!" Zakřičí na mě Blase a ostatní přitakávají. Jsem blázen, říkám si. Úplný blázen. Ale když mohli udělat párty Nebelvírští, tak proč né my, že. Až na to, že já mám v plánu něco úplně jiného. Usmívám se nad svým ďábelským plánem a zahlédnu pohled Draca. Prohlíží si mě hladovým pohledem a usmívá se. Mrknu na něj a vycházím ven směrem do knihovny. Cestou do knihovny jsem tak moc zabraná do vymýšlení detailů, že si nevšimnu George, který jde naproti mně a a čte si. Oba do sebe narazíme a spadneme na zem. „Koho pak nám to tu černi nesou" vydá ze sebe George a usmívá se. Sedíme naproti sobě a culíme se na sebe. „Promiň, upřímně jsem si tě vůbec nevšimla. Přemýšlela jsem nad svým ďábelským plánem." Podotýkám a pomalu se zvedám. „Ďábelským plánem povídáš..." říká George a taky se zvedá. „A co je ten tvůj ďábelský plán, jestli se mohu zeptat." „To je zatím tajemství, ale až bude ready, dozvíš se to, neboj se." Odpovídám a křením se. George se na mě stále kouká a vypadá to, že má něco na srdci. Než se ho stačím zeptat, nebo zjisti, vyhrkne, „Rory? Nechtěla bys ses se mnou jít projít?" a v jeho očích se zračí nejistota. George Weasley a nejistý? „Jasně, proč ne?" odpovím, neboť mě zajímá co má zalubem. Že by se bál mě pozvat na procházku? Však jsme přátelé, nebo ne? Je vlastně George můj kamarád, anebo k němu cítím něco víc. Sama stále nevím. Sama jsem zmetená v tom co ke komu cítím. Draco Malfoy se začíná chovat jako by o mě měl opravdu zájem a George mě zve na procházku.
Vycházíme s Georgem ven před hrad. Venku je nádherný čerství vzduch a já začínám pociťovat jaro, tedy hodně vzdáleně, ale už ho cítím ve vzduchu. George se zastaví u lavičky a sedá si. Sedám si vedle něho. „Tak co ten tvůj tajný ďábelský plán? Přece mě to říct můžeš, víš, že já a Fred milujeme tajné věci." Povídá a lpí na mě očima. „Dobrá," začínám, „napadlo mě udělat párty. Ano, vím, trošku se po vás opičím, ale já to mám vymyšlené trošku jinak." Povídám a snažím se, abych mu neprozdradila vše. „A jak jinak?" ptá se. George je opravdu všímavý a zvědavý. Chce vědět vše, ale já ještě ani nevím, jestli to vůbec vyjde. Chtěla bych totiž naplánovat ples. Dva roky zpátky unás byly na návštěvě studenti ze dvou dalších čarodějnických škol, z Kruvalu a z Krásnohůlek. Bylo to strašně moc fajn, každopádně problém byl v tom, že já osobně jsem si to moc neužila. Jako mladší studenti Bradavic jsme měli večerku dříve než ostatní a taky tady byli kvůli poháru tří kouzelníků. Napadlo mě, že bych se zeptala profesora Brumbála a pana profesora Snapa, jestli by to vyšlo. Mohli bychom takto aspoň posílit vztahy mezi školami a rodinami.
„Zbytek ti nemůžu říct, promiň. Ani nevím, jestli to vyjde, ale pokud ano, bude to akce roku." Kouká na mě a snaží se něco vyčíst z mého pohledu, ale marně. Nedávám nic najevo a tajně doufám, že můj šílený nápad vyjde. Koukám na George a mám chuť ho políbit. Pomalu se nakláním, že to udělám, když v tom k nám dojde Fred. „Ahojte." říká nahlas a usmívá se od ucha k uchu. Trochu se odtáhnu od George, doufám, že si toho nevšiml a vracím úsměv Fredovi. „Čauky, našel si nás" povídám a snažím se nějak navázat konverzaci na něco více neutrálního, ať se neptá co jsme my dva dělali venku a taky aby se neptal na to, co mám vymyšlené, protože Fred se nenechá, tak jako George. Je ještě více tvrdohlavý než jeho bratr, „zrovna jsme tady s Georgem mluvili o té vaší párty, nechcete to zopakovat?" a hážu na George prosebný výraz, aby o tom MÉM plánu nemluvil. „Jop, Rory říkala, že to bylo fakt super a tak jsme se bavili, že by bylo fajn udělat něco podobného." Fred si přisedl a já chtyla příležitost za pačesy a vstala. „No, nechám vás tady kluci, musím si jít něco zařídit." Vyhrkla jsem, neboť tahle situace byla trapná a vydala se směrem zpátky k hradu. George se koukal na mě nevěřícným a nechápavým pohledem. Vrátila jsem mu omluvný pohled a vyrazila.