Draco:
Slyším ji. Poznám, když přichází, proto se ani neleknu, když si sedá vedle mě a objímá mě. „Ach Draco, neboj se, jsem u tebe. Nejsi sám." Říká. Kdyby jen věděla, že bez ní bych byl sám. Že bez ní jsem sám. Nemůžu jí to říct, nemůžu jí říct nic, nedokážu to. Nechávám se konejšít a hladit její jemnou rukou. Zvedám hlavu a koukám do jejích velkých ustaraných očí. Nemůžu uvěřit, že přede mnou sedí. Chytím jí a přivynu k sobě. Přitulí se ke mně a já se začínám zase cítit na chvíli sám sebou. Snažím se uklidnit všechny ty myšlenky, co se mi hodní hlavou. „Děkuji" šeptám jí do vlasů. Kýve hlavou, jakoby věděla za co a zřejmě ví. Možná ví, že se navzájem potřebujeme, nebo spíše, že jí potřebuji. Že bych bez ní byl ztracený. Zavírám oči a vnímám svět kolem sebe. Studený vzduch, její vůni, ticho, které je, když je noc. Ta uklidnijící nicota. Hvězdy, které nám svítí na cestu. Na cestu někam, kam se mi nechce. Na cestu záhuby.
ČTEŠ
Draco Malfoy
Fanfiction"Astrologická věž. Krásná noční obloha, která se třpytila hvězdami a měsíc, který svítil na místo, kde jsem seděla. Bylo to jako sen, jako nádherný sen." Příběh není dokončený, čekám, jestli se uchytne :D Příběh Draca Malfoye z mého pohledu. Tento...
