Draco Malfoy

Možná to byl sen.

 Astrologická věž. Krásná noční obloha, která se třpytila hvězdami a měsíc, který svítil na místo, kde jsem seděla. Bylo to jako sen, jako nádherný sen. Tady jsem chodila skoro každou noc. Nemohla jsem spát, nemohla jsem usnout, a když se mi to povedlo, tak jsem měla noční můry. Probouzela jsem se s křikem a pláčem. Ano, ty noční můry o tom, jak umřel můj otec. Tyto noční můry začaly v tu chvíli, kdy mi to matka řekla. Jako bych měla zastíněnou mysl a pak si na to vzpomněla.

Na astronomické věži jsem se aspoň na chvíli cítila volná. Ležela jsem ve své tmavě zelené noční košili a snila o životě, který by byl jiný, kdyby můj otec žil. Náhle jsem uslyšela kroky. Vzala jsem si svou hůlku do ruky a namířila ji na osobu, která stála naproti mně se stejně zdviženou hůlkou. Byl to on, Draco. „Co tu děláš?" zeptal se mě potichu. „Můžu se tě ptát na to samé" odpověděla jsem. Draco si sedl naproti mně a nic neříkal, jen se díval do černočerné tmy. Přiblížila jsem se k němu a pohladila ho po tváři. Tvářil se zmateně a já si připadala jako ve snu. Ach, jak dlouho jsem se chtěla dotknout jeho tváře a podívat se mu do jeho nádherných šedých očí, ve kterých se zračil takový smutek. Myslela jsem si, že je to sen, a zřejmě byl. Chtěla jsem ho políbit, ale místo toho jsem ho objala. Jeho objetí bylo vřelé a uklidňující a já cítila, že to je to co potřebuje. Foukal chladný vítr, který vířil mé vlasy. Jeho vůně se mísila s mou a já cítila jeho dech na mé tváři. Náhle jsem cítila studenou kapku spadající na mé rameno. Slzy, slzy, které tekly z Dracových očí a poté jsem se vzbudila ve své posteli. Možná jsem opravdu snila. Možná jsem opravdu snila o chlapci, který měl smutné, šedé oči a platinové vlasy vlající ve studeném větru na astronomické věži, ale jestliže to byl jenom sen, tak byl krásný. Byl krásný a zároveň smutný.