Draco Malfoy

Dracova vzpomínka

Dracova vzpomínka:

Nevím, jestli si to vůbec pamatuje. Bylo mi osm. Každý den jsem trávil čas u nás v sídle. Neměl jsem moc přátel. Jediní mí přátelé byli děti z jiných čistokrevných rodin. Tento den byl velmi zvláštní. Celý den bylo zataženo a silně pršelo. Můj otec, smrtijed, byl zrovna pryč. Byl to zvláštní muž. Vysoký s platinovými vlasy, stejně jako mám já, až na to, že ty jeho byly dlouhé až k jeho pasu. Sloužil pánovi zla, ale byl to slizoun, vždy, když se dělo něco co by mohlo ohrozit život nás nebo čistě jenom jeho, tak se z toho vykroutil. Má matka byla hodná a laskavá. Divím se, že si za muže vzala mého otce, ale nechci být na něj zase tak zlý. Někdy má své dobré chvilky a trošku sympatizuji s jeho názory. Každopádně, abych se vrátil k tomu dni, kdy jsem ji poznal. Byl to tedy deštivý den. K večeru mě matka pomalu připravovala do postele. Měl jsem obrovskou ložnici s koupelnou a krbem. Když už jsem ležel v posteli a čekal, až mi matka přijde popřát dobrou noc, slyšel jsem zvláštní povyk dole v hale. Otevřel jsem dveře a vykoukl z poza rohu dolů co se děje. Stála tam žena s nějakou dívkou. Tu ženu jsem znal. Často nás navštěvovala, neboť to byla dobrá přítelkyně mé matky. Vypadala velmi rozrušeně a dívka vedle ní se celá klepala zimou. Když jsem viděl, že se má matka otáčela a vedla obě nahoru, vběhl jsem zpátky do svého pokoje. Lehl jsem si do postele a dělal jako bych nic neviděl. Má matka vlezla do mého pokoje. „Draco, drahoušku, bude ti vadit, když tu dneska budeš mít malou návštěvu? Měla opravdu špatný večer." Chtěl jsem být proti, nemám rád, když mi někdo narušuje soukromí, ale když ta dívka zvedla hlavu a já viděl její smaragdově zelené oči, propalující mou tvář, nedokázal jsem vydat ze sebe ani hlásku. Na souhlas jsem pouze kývl hlavou a má matka se usmála. „Auroro, tady je koupelna a já ti donesu něco čistého na spaní, dobře?" Promluvila na dívku a dívka přikývla a šla do koupelny.

Když vyšla z koupelny řinula se i s ní vůně jahod a zapáleného krbu. Došla k posteli už v připraveném oblečení na spaní. Vypadala roztomile. Lehla si ke mně do postele a poté se mě optala. „ Může tě chytit za ruku? Bojím se tmy." Kývl jsem na souhlas, i když jsem z toho nebyl nadšený. Každopádně její jemná ruka a vystrašený výraz v očích mě obměkčily. Bylo to poprvé, co se mi zalíbila nějaká dívka. Byla stejně stará, jako jsem byl já a tak jsem věděl, že v 11 se uvidíme v Bradavicích, neboť čarodějka to být musí. Usnul jsem, a když jsem se ráno probudil stále spala. Držela celou noc mou ruku a vypadala jinak, uvolněně. To ráno k nám do pokoje po zaklepání vstoupila její matka. „Draco, připravila jsem vám čaj a sušenky. Dohlédni na to, ať Rory vypije tento šálek ano?" „Dobře, děkuji" odpověděl jsem a byl jsem trošku zmatený. Jaký rozdíl je mezi mým a jejím čajem? Rory se vzbudila. Měla červené tváře a rozcuchané vlasy. „Dobré ráno, prý máš vypít tento čaj." Řekl jsem. Rory se usmála, popřála mi dobré ráno také a s chutí se napila svého čaje. Najednou jako by v tom byl jed, upustila prázdný šálek na zem a upadla do postele. Vylekal jsem se. Vyskočil jsem z postele a běžel pro svou matku. „Matko, matko! Auroře se něco stalo. Matko! Ona omdlela." Vyděšeně jsem doběhl za matkou, která mě chytila do objetí. „To je v pořádku Draco, její matka jí tam dala bylinky, aby zapomněla, co se včera v noci stalo." Odpověděla má matka. Ten den odjely. Auroru jsem neviděl do svých 11 let, kdy nastupovala do vlaku směrem do Bradavic. Procházel jsem každé kupé, abych jí našel. Seděla v kupé s ostatními a smála se na celé kolo. Byla stále stejně roztomilá, jen jí porostly vlasy. Chtěl jsem s ní mluvit, ale když mě uviděla, nevěděla ani kdo jsem. Že by na to zapomněla?

Moudrý klobouk mě zařadil do Zmijozelu, jak jinak. Chtěl jsem, aby tu byla taky. Abychom se mohli lépe poznat. Když došla k moudrému klobouku ona, tak jí zařadil do Zmijozelu. Tak šťastný jsem dlouho nebyl. Posadila se ke mně. „Ahoj, jsem Aurora." Představila se a usmála. Musel jsem si udržet vážnou tvář, abych přede všemi nebyl za nějakého zamilovaného kluka. „Ahoj, já jsem Draco Malfoy." Odpověděl jsem chladně. Zvláštně se na mě zadívala a zřejmě něco chtěla říct, ale nakonec nad tím zavrtěla hlavou a už nic neříkala.

A tak jsem jí poznal. Byla to pro mě první láska. Ani nevím, jak to cítím teď. O jejím otci dávno vím. Vím, co se stalo, ale ona neví, že to vím. Nechci, aby věděla, že to vím a nechci, aby se jí něco stalo, proto se držím dál, ale paradoxně to vůbec nejde. Čím je starší, tím více chci, aby mi byla nablízku. Dokáže ze mě dostat to nejlepší a díky ní dokážu být aspoň na chvíli sám sebou.