Konec Richieho Wagnera

Sobota 10. 11. (7)

„Můžeš mi, prosím tě, říct, co se tu děje?" zeptal se vystrašeně Richie, když vyšli před dům. „Víš, že máme dům na kraji města, že?" zašeptal Ryan, protože byl moc udýchaný, nebo vystrašený na to, aby mluvil normálně. „Samozřejmě! Vždyť jsem furt u vás!" „Jo, jasně. A pamatuješ, jak jsi u nás jednou přespával a pouštěli jsme si nahlas hudbu pozdě večer? Jak na nás přišli zaťukat lidi z druhýho konce ulice, že jejich mimino potřebuje spát?" zeptal se Ryan už normálním hlasem. Richie si vzpomínal, zasmál se. Tu noc nemohl usnout, protože se cítil hrozně provinile. „Zkrátka, jak  jsme na konci města, tak je tam dost ticho a když tam někdo dělá hluk, slyší to celá ulice." Richie už věděl, o čem Ryan mluvil. „Kam tím míříš?" zeptal se, aby to vypadalo, že je zmaten. „Dneska jsme kolem třetí ráno uslyšeli výstřel. Můj táta se učil střílet, když chodlil na vejšku, takže jsme si byli skoro jistí, že to nebyl třeba ohňostroj. My...nechtěli jsme ho tam pustit, ale on řekl, že tam musí jít. "Vzdychl si. „Šel se kouknout, kdo vystřelil a jestli není někdo zraněnej. Když tam přišel tak..."rozbrečel se. Richie se cítil úplně hrozně. Věděl, že je to zcela jeho chyba. Jenomže nemůže říct jen tak pravdu. Zničilo by mu to celou jeho rodinu. Ale momentálně ji ničil jediné osobě, která ho byla schopna brát takového, jaký je a byla na něj vždy neskutečně hodná.

Položil Ryanovi ruku na rameno. „Co se stalo potom?" řekl potichu. Ohlédl se, jestli je někdo nepozoruje a spatřil v okně Thomase. Usmíval se. Richie se na něj zamračil, až Ryan odejde, vyřídí si to s ním. Ale teď musel pomoct jeho kamarádovi. Objal ho a usmál se na něj. Ryan mu samozřejmě úsměv neopětoval. 

„Byla tam mrtvá dívka." zašeptal. Richie se donutil udělat překvapený výraz. V duchu doufal, že Ryan odejde co nejdřív a on se bude moct zavřít do pokoje a být chvíli sám. „ V tom leknutí tam nechal baterku. Hned zavolal policii, ale prý byl už asi desátý v pořadí. Asi jsme nebyli jediní, kdo rozeznal zvuk pistole. Jenomže nic, kromě té hloupé baterky, s taťkovýma otiskama, tam nenašli. Řekli, že možná chtěl táta jen zakrýt stopy, nebo tak. Víš? Je to jak v nějakym špatnym americkym filmu. "dopověděl Ryan a otřel si slzu, která mu tekla k bradě a málem mu spadla na mikinu. Richie nevěděl, co má říct. Chtěl říct pravdu, ale tahle možnost tu nyní zkrátka nebyla. 

„Běž domů! Myslím, že otec tě teď potřebuje víc, než ty mě. "řekl. Vyznělo to trochu, jako by se ho chtěl zbavit, ale o to mu vlastně šlo. Ryan kývnul hlavou a vstal. Richie ho ještě jednou objal a pár metrů ho doprovodil, protože Ryan vypadal, že se neudrží na nohou.