Pátek 16.11. (2)

9 0 0
                                    


Zakopl o nohu židle, co stála za ním, a s překvapeným výkřikem se skácel k zemi. Celá třída se na ně otočila.

Rychle k nim přiběhl Luke. Odstrčil Ryana a podal Richiemu ruku. Ten mu ji neochotně podal a on mu pomohl vstát.

„On tě strčil?" zeptal se Luke a než ze sebe stačil Richie vytlačit odpověď, odpověděl si sám. „Ten hajzl tě strčil!" zařval. Bylo slyšet, jak holky zalapaly po dechu a pár kluků si zhnuseně odfrklo.

Otočil se na Ryana, který se zmateně ohlížel kolem sebe. „Nestačí, že je tvůj otec ve vězení? Ještě ty budeš dělat průsery?" zeptal se ho.

„Ne! On jen zakopl. Richie! Řekni něco! Já tě přece nestrčil." Prosil ho. Jenomže Richiemu se zasekla slova v krku. Cítil, jak ho začínají pálit oči a pomalu se plnit slzami. Než mu jedna stihla přetéct až na tvář, zvedl se a utekl ze třídy.

Doběhl na záchody a rychle se naklonil nad umyvadlo. Cítil tlak v hlavě, jakoby mu každou chvíli měla prasknout lebka. Podíval se směrem nahoru, kde mělo viset zrcadlo. Našel ale jen pár střepů přilepených k sobě lepicí páskou. Zřejmě ho někdo zase rozbil. Richie nikdy nechápal jak, ale stávalo se to velmi často. Popravdě byl rád, že na svůj odraz dobře neviděl, jelikož nejspíš vypadal naprosto příšerně.

Musel se nějak dostat ze školy. Nepřicházelo v úvahu, že by se dnes ještě Ryanovi podíval do očí. Určitě mu to vysvětlí, ale ne dnes. Musel zavolat Thomasovi, aby si pro něj došel. On stejně celé dny nic nedělal, tak mu menší výlet nebude vadit.


Konec Richieho WagneraKde žijí příběhy. Začni objevovat