Konec Richieho Wagnera

Sobota 10.11. (1)

Něco ho probudilo. Rozmrzele zapnul telefon, aby sekouknul kolik je hodin. Bylo půl druhé ráno. Vydal ze sebe jakési rozespalé zvukya lehnul si zpátky. Hráli s rodinou twister do jedenácti. Už ho to kekonci ani nebavilo, ale Thomas stále chytal záchvaty smíchu a vypadalo, že sekonečně uvolnil. Po asi osmém kole už to ale musel ukončit, protože pro nějbylo hrozně těžké vůbec nechat otevřené oči.

 Už zase uslyšel zvuky. Vycházeliz bratrova pokoje. Nejdřív na něj chtěl zavolat, ať se ztiší, ale potomuslyšel, jak Thomas otevírá okno. Chvilku ho zavalila vlna strachu, ale potomsi řekl, že si bratr asi jen větrá. Najednou uslyšel kroky kolem domu. Že byzase začal kouřit? Musel to omrknout. Přehodil přes sebe bundu, nandal si svojebačkory a vyskočil ven svým vlastním oknem.

Venku ho nikde neviděl.Zavolal by na něj, ale nechtěl vzbudit rodiče. Když před třemi roky zjistili,že Thomas kouří, byli hrozně naštvaní a strašně tehdy řvali. To Richie nechtělzažít znovu. Něco slyšel, ohlédl se a zjistil, že bratr přelézá plot. „Ale notak! Co to zase vymejšlíš?" zašeptal si pro sebe a schoval se za roh domu.Musel uznat, že jeho bratr od posledně dost přibral a bylo to teď hodně poznat.Plot přelezl s velikou námahou až na třetí pokus. Potom se ohlédl za sebea Richie si na chvilku myslel, že ho uviděl. Rychle se odplazil dál za roh ačekal, co se bude dít. Thomas si ho zjevně nevšil a odešel po pěšině, co vededo lesa. Co tam asi chce dělat? Richie dostal docela strach. „Musím se vydat zaním!" zašeptal a rychle přelezl plot. Nebylo to tak jednoduché, jak si myslel,ale zvládl to rychleji, než jeho přitloustlý bratr.

Riche sledoval Thomase už asi dvakilometry a přestávalo ho to bavit. Nejdříve se cítil jako agent na tajné misi,ale teď se spíš cítil jako agent, který svou úspěšnou misi oslavoval až mocdlouho a s velkým množstvím alkoholu. Chtělo se mu hrozně spát a bolela hohlava. A taky to bylo hodně těžké, protože se jeho bratr nepřestával stáleohlížet a pořád zrychloval. A navíc byla hrozná tma, jelikož kolem pěšiny nebylžádný zdroj světla. Stále udržoval rozestup asi padesát metrů, aby ho bratrnezaslechl. Doraziliaž do zadní části lesa. Tenhle les odděloval jejich město od města naproti.Lidé to brali jako jakési pomyslné hranice. Byla to taková mýtina, nebo louka...Richie si nikdy nebyl jistý, jak to pojmenovat. Pak tu byl sráz a pod ním teklařeka. V létě se sem chodili s Thomasem koupat, když Richiemu bylo asipět a Thomsovi kolem patnácti. Hodněsebevrahů (i ze vzdálených měst) tady skákalo dolů. Opatrně si vlezl za keř apozoroval bratra. Nervózně se ohlížel a koukal pořád do mobilu. Asi na hodiny,pomyslel si Richie