Konec Richieho Wagnera

Pondělí 12. 11. (2)

Do dveří vstoupil velice starý pán a hned za ním byl někdo, kdo vypadal spíš jako kluk.

„Dobrý den, třído. Moje jméno je David Flynn a tohle je můj syn Harry. Jsme tu kvůli jedné nešťastné události, která se stala v noci mezi pátkem a sobotou. Domnívám se, že šlo o vraždu, proto vás žádám o pomoc. Neví někdo z vás něco?" chvilku na všechny koukal. Nikdo se nehlásil. Všichni jen potichu seděli a koukali kolem sebe. „No tak! Nemusíte se bát!" zakřičel Harry Flynn. Jeho otec se na něj zle podíval. „Co je?" naznačil Harry rty. Richie byl hrozně nervózní. Kroužil očima po třídě a snažil se zhluboka dýchat. Ten mladší si toho všiml a přistoupil k němu. 

„Jak se jmenujete?" zeptal se.

„Richie" 

„A dál?" v jeho hlase bylo cítit zvláštní napětí. „Wagner." zašeptal Richie. 

A nechcete mi něco říct, pane Wagnere?" 

„Ne, nechci." 

„Nahlas! Není vám rozumět."

„Ne!" zařval Richie tak moc, až mu přeskočil hlas. Ten chlap byl opravdu nepříjemný. Harry Flynn od něj pomalu odstoupil a zvláštně se na něj koukl. Položil si ruku Richiemu na lavici a chvilku poklepával prsty. Usmíval se a rozhlížel se po třídě.

„Zřejmě tu opravdu nikdo nic neví. Posuneme se do další třídy." řekl pomalu a při tom se sladce koukal na Richieho. „Omlouvám se. Asi jsem byl na vás moc hrubý." Pošeptal mu tak, aby to slyšela celá třída a potom se otočil, kývnul na pozdrav a odešel ze třídy, jeho otec ho rychle následoval. 

Hodina ještě chvilku pokrčovala, ale Richie se nedokázal soustředit. Bylo mu jasné, že ten policajt vycítil jeho nervozitu, a proto ho začal podezřívat, jestli se Richie nenaučí udržet klidný obličej, tak za chvilku Thomase prozradí bez toho, aby vůbec něco řekl.