Sobota 17.11. (2)

6 0 0
                                    

Zvedla se ze země a přistoupila k němu znovu blíž. Tentokrát možná ještě víc než před tím. Pokud to tedy bylo ještě možné. Richie ale neustoupil, byť po tom toužil.

„Ehm... ráda mluvíš s lidmi takhle blízko?" nemohl si pomoct.

Rozesmála se a ustoupila. Zakroutil ale hlavou. „Ne, promiň. Jenomže s tebou..."odfrkla si pobaveně. „Ne, to by vyznělo divně."

„Co chceš říct?" byl trochu nervózní. Co mu chtěla říct? Na co myslela? Nemohl se v tý holce vyznat.

„Když jsem s tebou, tak mě něco... to je jedno. Nech to." Řekla a dala se do kroku. Richie se jí ale nesnažil dohnat. Byl na to až moc zmatený.

Ohlédl se za Hamburgerem a pokynul mu, aby vstal. Chtěl co nejrychleji dojít domů a lehnout si. To byl hloupý nápad se jít projít. 

Rychlou chůzí spěchal domů. Koukal přímo před sebe a krok nijak nezpomalil. Ani když několikrát zakopnul o vyčnívající kořeny na lesní cestě. Ani když mu kolem hlavy rozzuřeně létala včela. „Co tu takhle v listopadu dělá? Co to je?" šeptal si sám pro sebe, když se nemotorně po hmyzu oháněl. „Takhle akorát umrzne!"           

Konec Richieho WagneraKde žijí příběhy. Začni objevovat