Konec Richieho Wagnera

Sobota 24. 11.

S Thomasem zůstával sám doma už týden. Celou dobu se spolu skoro nebavili. Vlastně vůbec. Thomas nevycházel ze svého pokoje a Richie se vždycky poflakoval ve městě jak dlouho to jen šlo. Brouzdal se ulicemi a nahlížel do vytrín obchodů, dokud neznal každičký čtvereční centimetr svého malého města tak dobře, že si ho dokázal v hlavě v detailu vybavit.

Mělo to i svoje výhody. Místa, o kterých skoro nikdy nevěděl teď znal jako svoje boty. Dokázal vyjmenovat nabídky v obchodech do posledního kusu zboží a dokonce se mu povedlo odposlechnout si pár rozhovorů místních drben.

Bohužel ale neměl s kým trávit svůj volný čas. Ryan s ním odmítal promluvit a se zbytkem třídy na tom nebyl dobře už před tím. Olivii párkrát spatřil, ale nikdy k ní nešel. Neměl moc chuť se s ní bavit, zároveň si uvědomoval, že ona jediná se zřejmě ochotná s ním prohodit pár slov.

Dneska ale byla sobota a Richie už nevěděl, kam by mohl jít. Asi se zašije v pokoji a vycházet se bude jen najíst. Docela chápal, proč se mu bratr vyhýbal a byl za to rád. Pokaždé, kdy spolu byli nuceni komunikovat, bylo to velmi trapné a nepříjemné.

Sešel dolů do kuchyně a okamžitě ho ovanula sladká nostalgická vůně.

"Lívance z prášku?" Zeptal se a nasál ještě víc vůně.

"Uhodls!" Ozval se Thomas od sporáku. "Vždycky, když jsme byli sami doma, dělal jsem ti je. Tak jsem se rozhodl, že oživim tradici. Máš je na stole se šlehačkou a mražených ovocem, tak jak je máš nejradši."

Richie se nejistě posadil ke stolu a zvedl vidličku. Zabidl ji do jednoho z lívanců a ukrojil kousek. Nabral pořádně šlehačky a dal si ho do pusy. Sladká chuť ho donutila se usmát. Zamlaskal a okamžitě nabral další kus.

Thomas si sedl naproti němu se svým pořádně plným talířem. "Máme ještě jednu krabici, takže bude i na večeři. Nějak nám hubneš. Máma říká, že se má přibýrat zdravou stravou, ale já si myslím, že s lívancema to půjde líp." Zasmál se. Vlastně se smáli oba. Ale nebylo to ono. Nebylo to takové, jako si Richie pamatoval.

Úsměv mu zamrzl na rtech a odložil vidličku. "Já se omlouvám, ale vlastně nemám hlad. Myslím, že si to přijdu dojíst později."

Thomas se napřímil a chladně se kouknul před sebe tam, kde seděl Richie. "Později říkáš..." kýval pomalu hlavou. "Později až tady nebudu, že?" Praštil pěstí do stolu a Richiemu se rozbušilo srdce. "Richarde, myslel jsem si, že budeš schopný, že my budeme schopni, se zase vrátit do normálu. Sakra udělal jsem jednu hloupou chybu, ale nechci aby nás to zničilo. Aby to zničilo nás vztah. Chápeš mě? Já vím, že jedny zasraný lívance z krabice to nespraví, ale já dělám aspoň nějaký kroky. Ty se ani pomalu neukážeš doma."

"Na tohle si měl myslet dřív, než si vystřelil." Řekl Richie klidným hlasem. Asi by teď měl bratra utěšovat, ale neměl na to sílu. "Nás vztah už se do normálu nikdy nevrátí, můžeš dělat kolik kroků jen chceš, ale nepomůžeš tomu. A já už to vzdal."

Thomasovi sklouzla po tváři slza a spadla někam do šlehačky. Rychle si ji setřel a postavil se. Dvěma velkými kroky se dostal k Richiemu a položil mu velkou horkou ruku na rameno. Stiskl ho tak pevně, až to bylo nepříjemné. Richie se pod ním zoufale kroutil.

"Dobře! Jestli to chceš takhle, tak ať to tak je! Končím s tebou. Už to vzdám taky. Myslel jsem, že nás nic nerozdělí, tohle jsem ti taky několikrát sliboval. Očividně to ale už nedodržím. Jenom mi udělej laskavost a před rodiči zkus předstírat. Nechci aby se něco dozvěděli, můžeš to pro mě udělat?" Richie kývnul. Thomas si těžce oddechl. Vzal mu talíř a s hlasitým řinčením ho hodil do dřezu.

Richie nadskočil a chytil se za hrudník. Už zase se mu začal svírat. "Nemůžu dýchat." Vypískl a pak se schoulil na zem. Thomas k němu přiběhl a chytnu ho do náručí.

"Co se s tebou děje? Mám o tebe strach." Řekl a zvedl ho. Richie se ale snažil vykroutit. "I když si myslíš, že je náš vztah zničenej, nech mě aspoň se o tebe postarat." Řekl potichu.

Richie zakroutil hlavou. Chtěl aby ho bratr pustil. Už s ním nechtěl trávit čas. Už si k němu nechtěl hledat cestu. Už na to neměl sílu. Podařilo se mu Thomasovi vytrhnout a utéct ven z domu.