Konec Richieho Wagnera

Sobota 17.11.

Procházel se už nejméně dvě hodiny. Ne že by bylo zrovna hezky, ale samota a chladný čerství vzduch mu zrovna dneska dělal dobře. Thomas nejspíš ještě pořád spal. Richie vyšel asi v půl šesté ráno. Poslední dobou vstával víc a víc brzo. Jestli to takhle půjde dál, za chvíli snad ani neusne.

Rozmrzele zakroutil hlavou, když mu jeho pes málem podrazil nohy, jak se kolem něj vesele proplétal. 

„Proč jsem tě s sebou vůbec tahal..." pousmál se. „Ach jo. Jen se na sebe podívej. Tobě se asi může stát cokoliv, ale stejně budeš bezstarostně pobíhat kolem, jako by se nechumelilo. Nojo.., dokud máš jídlo, tak se ti na světě líbí, viď? Kdybys viděl, jak ti to závidím. 

Trhnul sebou, když uslyšel kroky šustit v suchém listí. „Často mluvíš se svým psem?" zeptal se dívčí hlas. 

„Olivie?" Rychle se otočil. „Co tu děláš?" vyhrkl. 

Zasmála se. „Co bych tu dělala? Procházím se. Ostatně to tu, předpokládám, děláš taky, ne?" Přišla k němu blíž. Hleděla mu do očí déle, než by si byl přál. Něco na jejím pohledu bylo tak intenzivní, že musel Richie zatajovat dech. 

Ale nedokázal uhnout. Nedokázal se podívat jinam. Nemohl dělat nic, než její pohled opětovat. 

Zavládlo trapné ticho. Byl slyšet jen jeho trhaný dech a funění Hamburgera, který něco urputně hrabal v hlíně. Olivia z něj stále nespouštěla oči a pořád se usmívala. Ten úsměv bylo to, co Richieho vyvádělo z míry nejvíc. Vyvolával v něm zvláštní hřejivý pocit, který se mu ale vůbec nelíbil. Jak to, že jeden hloupej úsměv ho vždycky tak znejistil? 

„Jé! Kdopak to je?" vykřikla najednou dívka a rozeběhla se někam za Richieho. Chvíli zmateně mžoural na místo, kde před chvílí stála ta osoba se zvláštním úsměvem, ale nakonec si oddechl. Myslel si, že kdyby na něj Olivia hleděla ještě chvíli, asi by mu srdce vyskočilo z hrudi. Cože? Teprve nyní si uvědomil, jak moc mu tluče. Rychle si sáhnul na hruď a vylekal se. Třel si levé prso a oddychoval. 

„Slyšíš? Ptala jsem se, jak se jmenuje." Volala za ním. 

„Oh, jo, promiň. Jmenuje se Hamburger. Než se začneš smát, tak to jméno jsem nevymyslel já. Trval na tom táta!" odpověděl a rozpačitě se zasmál. Ona se uchechtla a podrbala psa za ušima. Ten radostí štěknul a lehnul si na zem. 

„Na břiše to má nejraději," podotknul Richie.