Konec Richieho Wagnera

Pátek 16.11. (3)

Musel se nějak dostat ze školy. Nepřicházelo v úvahu, že by se dnes ještě Ryanovi podíval do očí. Určitě mu to vysvětlí, ale ne dnes. Musel zavolat Thomasovi, aby si pro něj došel. On stejně celé dny nic nedělal, tak mu menší výlet nebude vadit.

„Richarde? Co to má znamenat?" volal na něj Thomas už z dálky, když k němu kráčel přes ulici ke dveřím školy. „Učitelka vůbec nevěděla, že se něco děje, když jsem jí volal. To jsi nemohl první zajít za ní a obeznámit jí se situací, než si mě sem poslal?" ptal se ho s pobavením v hlase.

Richie se na něj zlostně díval a hledal slova. Nechtěl na něj křičet, jelikož by je někdo mohl vidět a potom se vyptávat. Rozhodl se ten výlev nechat až do auta. Zatím se jen pomalu nadechl a ukázal k autu se slovy, že mu není špatně, jen potřebuje nutně domů. Bratr zavrtěl zmateně hlavou a následoval ho.

„Tak hele, jestli si myslíš, že tě nechám takhle zatahovat školu tak jsi..." nedořekl to. „Dost! Stačí! Už mě nebaví, jak jsi ty v pořádku a mně se pomalu hroutí život. To není fér," zařval. Dýchal zrychleně a mělce. Před očima mu všude poletovaly hvězdy a začaly se pomalu slívat do jedné černoty. „Musím se uklidnit. "Vykoktal ze sebe a chytil se za vlasy. Ruce se mu třásly tak jako nikdy. Studený pot mu vyrazil všude po těle.

„Jsi v pořádku?" jakoby ten dotaz slyšel zdálky. Chtěl odpovědět, ale vydal ze sebe jen vzlyk. A potom už pláč zadržet nešel. Ztratil nad sebou všechnu kontrolu a hlasitě se rozbrečel. Cítil na sobě bratrovu ruku, ale jako by jeho tělo nepatřilo jemu.

Ruka zmizela a auto se pomalu rozjelo. Richie měl pevně sevřené oči a choulil se ke křeslu. Třeštila mu hlava a s každým pohybem auta se bolest zhoršila. Třásl se a nešlo to zastavit. Umírám? Pomyslel si. Možná je tohle konec. Třeba už to všechno teď skončí, všechny jeho problémy se možná nyní utnou a už bude jenom klid. 

Auto se zastavilo a bylo slyšet prásknutí dveří. Richie ani nezvedl hlavu. Neměl na to sílu, jeho hlava měla nejméně deset kilo. Stejně by ho teď tělo neposlechlo, kdyby se chtěl postavit. Sice už ten hrozný třes přestal, a dokonce už mohl i v pořádku dýchat, ale byl neskutečně slabý.