Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~70~

Raději za námi zamknu, i když jsme tu jen my dva a Jungkook už dávno spí, chci mít jistotu, že opravdu nebudeme nikým vyrušeni. Už v tu chvíli, co jsem překročil práh koupelny, se ve mně nahromadilo napětí a žaludek se mi trochu zauzloval z pocitu, že jsem do toho opravdu šel po hlavě. Zaslechnu napouštění vany, proto se na Yoongiho otočím – už tam i nalévá trochu mého olejíčku pro silnější pokožku.

„Pojď sem, sundáme ty obvazy," pobídne mě s úsměvem. Nervózně přistoupím blíž a posadím se na okraj vany, tmavovlásek chytne lem mého trička a jednoduše ho ze mě sundá, já sám si ještě stáhnu kalhoty a zůstanu na vaně sedět jen ve spodním prádle.

„Ještě jsem volal Hoseokovi, aby se o tebe nebál. Požádal mě, abych tě přivezl hned po obědě, nejspíš chce i co nejdřív vyřídit to tvoje cvičení nařízené od doktora," oznámí, aby zahnal ticho mezi námi, zatím, co se pustí do odvazování mých povolených obinadel a odlepování náplastí z celého těla.

„Um, a kdy se zase uvidíme?"

„No... zítra se asi s Jungkookem pokusíme dořešit to přepadení, takže asi nebudu mít úplně čas, alespoň strávíš den s bratrem a my se můžeme vidět zase pozítří, hmm?" navrhne, načež já s uculením souhlasím a sklopím hlavu ke svým stehnům, od kterých mi Yoongi právě odlepuje náplasti.

„Jiminie? Kdyby sis měl vybrat mezi společnou procházkou po parku se zmrzlinou a zastavením u kachen a mezi sezením v nějaké restauraci až do večera, co by sis vybral?" zeptá se mě z ničeho nic a já trochu zrudlý položím dlaň na tu jeho, tím tak na chvíli zastavím jeho činnost.

„Ptáš se mě na rande?" Yoongi se usměje, na hřbet ručky mě elegantně políbí a poté pokračuje v šetrném odlepování mých náplastí, zatím, co za námi stále hučí proud vody z kohoutku.

„Možná. Co by sis teda vybral?" ušklíbnu se nad jeho poznámkou. Tohle jsem nikdy předtím nezažil, neměl jsem ani možnost nad něčím takovým přemýšlet, přesto už znám svou jednoznačnou odpověď.

„Nevybral bych si ani jedno," nejspíš jsem ho právě trochu zaskočil, hned mu to chci ale objasnit, „jde o to, že ani v jednom návrhu nejsi hlavním podnětem. Buď jde o zmrzlinu a kachny, anebo o jídlo a večerní atmosféru."

Yoongi se nad tím zasměje a zastaví vodu za mnou, aby jí nebylo ve vaně příliš. Stále mi hoří celé tělo z jeho dotyků, z jeho přítomnosti, z vědomí, že za chvíli budeme v malém oválném prostoru nazí a společně, opouští mě strach a nahrazuje ho zvědavost a natěšení. A hodně tomu napomohla i tato konverzace.

„Chápu to tak, že bys byl nejraději, kdyby kolem nebylo vůbec nic, jen já a ty?" zeptá se s úšklebkem a já spokojeně přikývnu na důkaz, že naprosto správně pochopil moji myšlenku, „jsi až moc nenáročný, Jimine."

„Heh, byl bys raději, kdybych požadoval dokonalé rande někde v Itálii, v luxusním pětihvězdičkovým hotelu se saunou a nějakými alkoholickými drinky?" zasměju se a Yoongi se pro sebe uchechtne a oddělá moji poslední náplast. Položí mi své dlaně na moje boky, tím donutí mé tělo se napnout a nahne se blíž k mému obličeji, až ucítím jeho dech u svého nosu.

„A víš, že bych to pro tebe hned udělal? Až na ten alkohol, můj šestnáctiletý motýlku," protočím nad tím očima a trochu sklopím hlavu, tím zapříčiním, že se dotknou naše nosy.

„Téměř sedmnáctiletý," obhájím se, ale Yoongi mi to opět vrátí.

„To ti stále k alkoholu nestačí, lásko," pootevřu pusu, že mu na to něco řeknu, ale dojdou mi slova. Jen se tedy stydlivě usměju a nechám Yoongiho, aby mě políbil na rtech, neboť přesně vím, že tohle byl jeho plán.