Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~64~

Sbalím si své věci do batohu, včetně pracovního šedého trička s logem obchodu s hudebninami, ve kterém teď pracuji. Teď přes léto jsem tu jen na výpomoci, ale každodenní docházení mě čeká už od září. Sice to není nic záživného, v podstatě stejná nuda, jako u ostatních obchodů či recepcí v muzeu, ale je to to jediné, v čem mám praxi a umím se v tomhle prostředí pohybovat.

Ještě že už končím, ten den byl dlouhý a já už se těším, až se vrátím za Jiminem. Viděl jsem ho naposledy v pět ráno, když jsem vstával a on ještě zachumlaný v peřině klidě spal, stihl jsem mu dát jen pusu na čelo a odejít.

A to jsem mu ještě zapomněl říct o Namjoonovi, snad ho jeho návštěva moc nepřekvapila, myslel jsem, že s ním jistě problém nebude, Jimin si ho už docela oblíbil, to ale nemění nic na tom, že jsem ho informovat rozhodně měl.

Přehodím si přes záda batoh, letmo mávnu na své dva kolegy a u dveří přiložím svůj pracovní čip ke krabičce na zdi, kde už mám zadaný odchod. S výdechem vyjdu ven z uličky, kde je obchod s hudebninami schovaný a zakryju si dlaní oči, když mi ostré slunce zasvítí do obličeje.

„Uh, docela horko oproti vnitřku..." zamumlám si pro sebe a přeběhnu cestu, abych se dostal ke svému zaparkovanému autu. Odemknu a nasednu dovnitř, v tu chvíli se ale ztěžka nadechnu a rychle otevřu všechna okna.

„Tak tady se musí pořádně vyvětrat," povzdechnu si nad hrozným vedrem uvnitř auta, i když si myslím, že ta otevřená okna mi moc nepomůžou. Nechám ještě otevřené dveře, jen se posadím za volant, hodím batoh na zadní sedadlo a otevřu svůj mobil.

Tři zprávy od Namjoona a dva zmeškané hovory od Hoseoka. Teď nevím, čeho bych se měl děsit víc. První si ale přečtu zprávy, myslím, že jsou důležitější vzhledem k tomu, že má Namjoon právě u sebe Minieho.

Namjoon: Yoongi? Kde má Jimin mastičku na chodidla? Nemůžeme ji najít...

Namjoon: Dobrý, už jsme ji našli, všechno je v pořádku, neboj.

Namjoon: Yoongi, jsme s Jiminem v Goyohan pekárně, můžeš rovnou přijet za námi :)

Uchechtnu se pro sebe a zprávy zase zavřu. Vypadá to, že oba dva všechno zvládli a Jimin se chtěl dokonce vrátit na naše místo. Myslím, že od toho prvního polibku a vyznání to můžeme brát, jako takové naše speciální místečko.

Měl bych tedy vyjet, aby ti dva nečekali moc dlouho, ale ještě musím zavolat Hoseokovi, zda se nejednalo o něco důležitého, přeci jen, řekl jsem mu, ať zavolá, kdyby něco potřeboval, nebo kdyby se mu přitížilo, jen teď doufám, že to není ani jedna z těchto možností vzhledem k tomu, že mi volal před čtyřmi hodinami.

Rychle jeho číslo vytočím a čekám, až mi to zvedne.

„Yoongi?" ozve se jeho hlas, který už naštěstí není tak chraplavý, jako ještě před pár dny.

„Ahoj, Hobi, potřeboval jsi něco? Byl jsem v práci, Jimina hlídá Joon," vysvětlím, aby se nezačal o svého bratra obávat. Naštěstí se nad tím nijak nepozastaví.

„Ahoj, jen jsem tě chtěl o něco poprosit... pořád jsem takový malátný a necítím se na cestu autobusem, takže bych potřeboval, abys za mě něco zařídil."

„Hmm? Co je to?" optám se a pomalu už nastartuju, abych mohl zapnout klimatizaci.

„Jimin má jít zítra k doktorovi na prohlídku s klouby, chtěl jsem tam s ním jít, myslel jsem, že už mi do té doby bude dobře, ale přeci jen se nebudu přeceňovat... že bys tam s ním zašel? Řeknu ti, kde to je, i Jimin už ví, takže se neztratíte," požádá mě a já ani nemusím uvažovat dvakrát. Vzhledem k tomu, že se jedná o Jimina, nedělá mi to nejmenší problém.