Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~4~

„Co to zase děláš? Co je sakra tohle?" vyjede na mě překvapeně můj blonďatý bratr a máchne rukou směrem k dalšímu pomalovanému plátnu. Od doby, co jsem se vrátil od Hoseoka zpátky do bytu, stačil jsem rozzářit barvami celkem tři plátna, což byl vlastně i zbytek, budu muset objednat další, už i kvůli Jungkookovi.

„To je abstrakce. Sám jsi mi ji doporučil, tak tady to máš, seznam se s mými pocity," vysvětlím a udělám na plátno pár dalších modrých čar přes zbytek barevné vrstvy. Rozhodl jsem se nemalovat nic konkrétního, chtěl jsem prostě ztvárnit svoje vnitřní barvy, bral jsem štětce po dvou kusech, maloval jak zběsilý, potřeboval jsem to ze sebe rychle dostat na plátno.

„Vzhledem k tomu, že je to abstrakce, asi ti to nemůžu vytknout, ale stejně...pomaloval jsi zatracený tři plátna, nechceš trochu zklidnit svoji duši a něco málo mi nechat, abych nevypadl z praxe?"

„Omlouvám se, koupím ti nové, měl jsem prostě potřebu..." vydechnu a odložím paletu s barvami různě smíchanými do sebe na podlahu, špinavé štětce opřu o kalíšek s vodou. Jungkook si všechny moje obrazy ještě jednou prohlédne a na jeden z nich ukáže prstem.

„Tenhle vypadá fakt dramaticky, proč je tam tolik té modré?"

„Modrá je barva hloubkového myšlení, ale taky smutku a nepokoje," odpovím bezvýrazně a Jungkook nad tím pozvedne jedno obočí.

„Chceš tím naznačit, že jsi smutný a v nepokojích? Proč."

Jeho tón hlasu zněl nechápavě, nejspíš pro něj celá tahle situace byla překvapující, ale jevil o mě zájem. Začínám teď chytat pocit, že se mu vlastně potřebuju svěřit, potřebuju nějakou odezvu, nejen hledět na plátno, které jsem umazal barvami, stejně mi to na nic neodpoví.

„Udělal jsem jednu hloupost, která mě potom donutila hrozně moc přemýšlet a zjistil jsem, že je moje zvědavost mnohem větší, než jsem si, kdy dokázal představit," odpovím s vydechnutím. Paletu s barvami nechám ležet na zemi a postavím se před svého mladšího bratra.

„Myslel jsem, že mi Hoseok nechal otevřeno, ale přitom to se mnou nemělo nic společného. Vešel jsem mu do baráku, a ještě se procházel po jeho obýváku, to všechno kvůli tomu, že jsem někoho slyšel. Měl jsem to nechat plavat, zjistil jsem, že je to jeho mladší bratr, kterého jsem vyděsil natolik, že si vlezl do skříně."

Jungkook na mě zůstane chvíli zírat, jako by teprve vstřebával všechno, co jsem na něj teď vychrlil, poté ale spojí rty pevně k sobě a s rychlým otevřením úst mi odpoví.

„A to tě teď štve. Hmm. Aha. No, co naděláš, každý děláme blbosti, ale už je to dobrý, nebo ne? Proč nad tím dumat," řekne s pozvednutými rameny, ale já to takhle nevidím.
Sám tomu úplně nerozumím, z nějakého důvodu mi v hlavě utkvěl ten příjemný hlásek, jenž patřil tomu, koho jsem omylem zahnal do kouta skříně.

„Jen je mi to líto, navíc jsem se mu ani neomluvil, asi proto mě to žere. Napadlo mě, že za Hoseokem zítra zajdu a omluvím se mu, nebo mu něco donesu, nějaké sladké, co já vím, jen mu chci dokázat, že nejsem žádný nevychovaný vetřelec. Je to přece bratr mého nejlepšího kamaráda, nechci to nechat jen tak."

„To tě asi chápu, ale to nějak urovnáš, hlavně mi potom kup ta plátna. A možná i barvy..."

„Ahh, neboj se o to," ujistím ho a chytnu do rukou špinavé věci potřebné pro malbu. Měl bych to jít umýt, jestli ty barvy zaschnou, budu kupovat i nové štětce a paletu. V poslední době nemám peněz na vyhazování, většina mých žáků na klavír má teď prázdniny, jen malé množství mi sem dochází i přes léto, budu rád, když budu mít na tenhle byt a jídlo.

„Mimochodem, potřebuju nějakou brigádu," oznámím s povzdechnutím, nad tím se Jungkook zasměje a společně se mnou opustí malou místnost se stojanem.

„Potřebuješ práci, hyung, ne brigádu."

„Já vím, asi zase skončím někde v obchoďáku u pokladny," syknu si spíš pro sebe, ale Jungkook to nepřeslechl a neodpustil si svoji drobnou poznámku.

„Aspoň mi zase doneseš nějakou dobrotu zdarma."

Na tohle bych raději už nevzpomínal, tehdy jsem byl u pokladny poprvé a myslel jsem si, jak mám nad všemi potravinami moc. Udělal jsem to asi dvakrát, vzal jsem si nějaké jídlo, většinou balený sýr, čokoládovou tyčinku nebo gumové medvídky, ale teď na to vzpomínám a stydím se sám za sebe.

„Ani na to nemysli, už jsem dospěl," zdůrazním přísně a Jungkook zvedne ruce v obranném gestu.

„Pardon, jen vtipkuju, mimochodem, už ti volal Namjoon?" hrkne ve mně jako nikdy, zprudka se otočím na svého křenícího se bratra, když zaslechnu moc dobře známé jméno.

„Nevolal. Chceš mi tím něco naznačit?" zeptám se s vytřeštěnýma očima plnýma naděje a očekávání, ač nejspíš tuším, kam tím Jungkook míří, chci to slyšet přímo od něj a mít tuhle domněnku oficiálně potvrzenou.

„Co jiného, Yoongi. Namjoon příští týden zase přijede sem do Changwonu, máme s tím počítat," řekne usměvavě, můj úsměv se tak náhle rozšíří o několik procent nahoru. Moje srdce se roztluče štěstím poté, co tohle dobře zpracuju.

„Vážně přijede?"

„Na sto jedna procent, hyung."

Nestává se mi často, aby mě náhle polilo takové štěstí, ale v tomhle případě tomu jistě rozumí i můj bratr. Namjoon je člověk, který v mém životě nesmí chybět, strávil jsem s ním v podstatě celé dětství i dospívání, kamarád mnohem dávnější, než je Hoseok, pro mě skutečná spřízněná duše.

Od jeho odstěhování sem jezdí jen na léto. Vždy je to dlouhá doba čekání, ale dočkal jsem se.

Dobré odpoledne <33

Asi se už těšíte na Jimina, no, můžu vás potěšit, že v další kapitole už by se s Yoongim mohl setkat tváří v tvář :D<33

Ale teď pojďme zmínit Butter <333 Miluju to už teď, zbožňuju to, dneska jsem to poslouchala celý den a i díky tomu, že je písnička celá v angličtině, si můžu zpívat společně s nimi. 

A ta jejich vizáž? Dokonalost! (ten Jungkook, omg)

A Yoongiho část je strašně cutee, neříkám nic :3333

A Hobiho máslová scéna na konci? xddd úžasný xddd

No, moje pocity teď nedokážu shrnout, je jich strašně moc a je toho mnoho, co bych nejraději řekla a zmínila, ale to bychom tady byli dlouho :Ddd<333