Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~61~

Zavřu za sebou dveře od koupelny a začnu si rovnou napouštět vanu teplou vodou, abych ji měl napuštěnou, jakmile se stihnu svléct a sundat všechny obvazy a náplasti. Nakonec jsem si ty Jungkookovy nudle s rajčatovou omáčkou dal k večeři a musím říct, že jsem dlouho nejedl nic lepšího, snědl jsem celou misku a kdybych už nebyl plný, přidal bych si, ač mi samotné jedení opět trošku trvalo.

Po dnešku jsem spokojený a plný jakési pozitivní energie, stalo se toho tolik, na co budu s úsměvem vzpomínat, ať už dopoledne v pekárně a poté vyznání Yoongiho citů ke mně, taky společný zbytek den tady v bytě i s Yoongiho bratrem. Stále se ale cítím tak zvláště při myšlence, že je z dobrovolného pečovatele a dobrého přítele najedou...partner.

Chvilkami si říkám, zda je to skutečné a jen se mi něco nezdálo, ale opravdu nesním, jsem nohama pevně na zemi a Yoongi je teď doopravdy můj a já jeho. Usměju se nad svými myšlenkami a posadím se na okraj vany, co mi na to asi řekne Hobi-hyung...?

Trošku se toho bojím, ale je to přece můj vlastní bratr, miluje mě a nikdy by mě za nic neodsoudil, zná se i s Jungkookem a nikdy neprojevil nechuť proti němu, určitě to bude dobré. Alespoň doufám.

„Mm, tak jo, konec přemýšlení," šeptnu si tiše pro sebe a shodím ze sebe tričko, poté stáhnu i svoje kalhoty a chundelaté tlusté ponožky, které už jsou trochu cítit, ale bohužel, nenadělám s tím nic, i když je šílené horko, musím je prostě mít. Lepší zapařené nohy než odřená chodidla.

Spodní prádlo si zatím nechám na sobě a začnu si postupně odmotávat obvazy na pažích. Pokaždé, co se mi vrstva povolí, ucítím menší pulsování v místech, kde mám nejhorší rány, jež se mi nikdy nezahojí, proto musí být vždy schovaná.

S povzdechnutím vyhodím obvaz do koše a přejdu na svoji pravou nohu. Vytáhnu konec obinadla, které začíná těsně pod kolenem, a začnu ho odmotávat pryč, dokud se nedostanu k náplastím pod ním.

S nádechem chytnu okraj náplasti na holeni a se zavřenýma očima ji odlepím od pokožky. Ucítím štiplavou bolest, která mě donutí tiše zakňučet. Vyhodím starou náplast do koše, jako před chvilkou obvaz a zachytím roh další náplasti spočívající mi těsně pod kolenem.

Připraven na další bolest začnu náplast odlepovat, ale rychle se zase zastavím, když ucítím o dost větší štípnutí, než jsem normálně zvyklý.

„Au-...," rychle si zacpu pusu dlaní, nechci vyděsit Yoongiho, vím, jak jde přes tyhle zdi všechno slyšet, zbytečně by se o mě obával. Zadržím dech a pokusím se náplast trochu pomaluji začít opět odlepovat, ale štiplavá bolest se znovu ozve a donutí mě zastavit.

„Uh...m-musím rychle...r-rychle," vykoktám třesoucím se hlasem a nešťastně znovu chytnu okraj náplasti. Křečovitě zavřu oči, zahryznu se do rtu a v hlavě si začnu odpočítávat. Kéž by tohle mohl udělat Hobi-hyung, měl bych to rychleji za sebou, ale teď si musím poradit sám. S polknutím si pro sebe kývnu hlavou a rychle škubnu rukou směrem dolů i s náplastí.

Yoongi p. o. v.

Jimin se šel okoupat, takže jsem teď v obýváku sám se svým bratrem. Oba ještě dojídáme nudle s rajčatovou omáčkou, musím přiznat, že tohle se mu opravdu povedlo a já neodolal si přidat. Ovšem od chvilky, co se Jimin ztratil v chodbě, na mě Jungkook neustále zírá a pobízí mě pohledem k vysvětlování, co jsem mu slíbil.

„Ty nudle tě neumlčí, chci vědět všechno," pronese nakonec a odloží svoji misku na stůl. Jak jsem si jen mohl myslet, že by ho to stejně nezajímalo, ještě před pár dny jsem přemýšlel, že jistě nebude mít náladu na svého vlastního bratra, když má teď svého přítele, ale ve skutečnosti je stejně zvědavý a naslouchavý.