Přidržím hlavní dveře velké oranžové budovy, aby mohl Hoseok se svým malým bráškou vejít dovnitř, nakonec i já je následuju do prostorné chodby, ve které se ozývá snad každičké malé klapnutí našich podrážek o naleštěnou podlahu. Rozhlédnu se kolem sebe stejně, jako Jimin, který se mě ještě chytil za ruku, nejspíš, aby se cítil trochu bezpečněji v neznámém prostoru.
Na pravé straně od vchodu je recepce, kde sedí starší žena u monitoru za malým okýnkem prosklené bariéry, k ní se hned rozejde Hoseok, a i já s Jiminem se přiblížím, abych slyšel.
„Dobrý den, my jdeme za paní Kim Jisoo, můj bratr s ní má dneska cvičit, už jsme si volali, máme to na pokyn od doktora," řekne a okolím se rozlehne jeho ozvěna.
„Máte papír od lékaře?" optá se žena za okýnkem a Hoseok ihned přikývne a vytáhne poskládaný papír z menšího batohu na Jiminových zádech, podá ho ženě a ta si ho letmo pročte a uloží vedle sebe na stůl, „dobře, ten si nechám, vaše jméno a jméno bratra?"
„Jung Hoseok a můj bratr je Park Jimin."
„Pokud je váš bratr plnoletý, klidně sem potom může chodit sám, pokud není, musí mít doprovod plnoletého rodinného příslušníka, pokud by jeho doprovod z rodiny nebyl, musí se mi tady nebo u slečny Kim zapsat, aby ho mohl doprovázet, to jen oznamuju naše předpisy," řekne to všechno žena a já už čekal, že se o mně Hoseok zmíní, ale on jen přikývne na souhlas.
„Dobře, děkuji za informaci, stejně ho sem budu doprovázet já, takže-..."
„Hyung," skočí mu do řeči Jimin, který nejspíš myslí na to stejné, na co myslím já, „a co když nebudeš mít čas a vezme mě sem Yoongi? Mohl by se pro jistotu zapsat, ne?" Hoseok očima sjede od Jimina až ke mně a mě opět přepadne menší strach, zda jen nejsem překážkou, ale Jimin si za tím očividně stojí a Hoseok tedy s povzdechnutím souhlasí.
„Tak jo, ehm, tady můj kamarád sem možná zajde místo mě jako doprovod, takže... kam se má zapsat?" oddechnu si, když žena z okýnka vytáhne dva papíry a propisku, položí to na pult, o který se Hoseok opírá pažemi a kývne na mě hlavou.
„Vyplňte mi to, nic jiného není potřeba, dole jsou potom tři podpisy, musíte to podepsat vy, jeden rodinný příslušník, že s vámi souhlasí a taky osoba, která je doprovázena, zda též souhlasí, takže všichni tři mi to tam prosím podepište." Přistoupím k pultu, chytnu žlutou propisku do ruky a začnu vyplňovat prázdné řádky v papíru.
Otázky nejsou nijak složité, ale zastavím se až u řádku s otázkou, jaký vztah mám k doprovázené osobě, tedy k Jiminovi. Kroužím propiskou těsně nad papírem a rychle si urovnávám v hlavě, jestli by bylo vhodné napsat, že jsem jeho partner, nebo mám raději zůstat u kamaráda. Hoseok si nejspíš všiml, že jsem se zasekl a nakoukne mi přes rameno.
„Napiš známý, tím nic nepokazíš," šeptne mi mladík vedle mě a já se už dotknu hrotem propisky papíru, ale ještě zaváhám, zkousnu si vnitřní stranu líce a na poslední chvíli bez přemýšlení začnu psát slovo přítel.
Jen co to dopíšu, zvednu zrak k Hoseokovi, ale ten nevypadá moc nadšeně.
„Klid, to slovo má víc významů," šeptnu mu nazpátek a vyplním zbytek, nakonec se podepíšu na poslední řádek a předám propisku Hoseokovi. Bez řečí se podepíše vedle, a nakonec k pultu pustí i Jimina.
„Tady se podepiš, Minie, na to prázdné místo v rohu." Jimin svého bratra poslechne a napíše své příjmení obyčejným písmem, které je lehce kostrbaté kvůli neúplné schopnosti držet propisku nezalepenými prsty.
ČTEŠ
Little Butterfly (Yoonmin) CZ
Fanfic[dokončeno] Přezdívá se mu „motýlek" nebo „motýlí dítě", na první pohled roztomilé nevinné oslovení, ovšem skrývá za sebou srdcervoucí význam. Ten kluk se pro mě stal někým důležitým, udělal můj život doslova jemnější a křehčí, protože on sám je tak...