Stojím v koupelně opřený o umyvadlo a čekám, až se Jimin osprchuje. Naslouchám tekoucí vodě, ale pohled mám namířený do kachličkové podlahy. V rukou držím Jiminův žlutý měkký ručník, který mám už pro něj nachystaný, jakmile bude s umýváním hotový.
Jsem nesmírně vděčný, že si mě Jimin pustil dovnitř, nenápadně mi tak naznačuje, že už se přede mnou tolik nestydí a náš vztah bere jako opravdový vztah se vším všudy, už mu nevadí, když je přede mnou nahý, ať už tady v koupelně, nebo při ošetřování. Bál jsem se, že si na mě bude zvykat déle, ale překvapil mě. Přitom necelý měsíc není až tak dlouhá doba vztahu, přesto se cítím uvolněný a stejné pocity cítím i s Jimina.
Teď to ale není Jimin, nad kým jsem nucen usilovně dumat. Od toho uvědomění před několika hodinami musím pořád myslet na Hoseoka. Viděl jsem v něm toho špatného, začínalo mě trýznit, jak se snaží ode mě odcizit, ale neuvědomil jsem si, co doopravdy cítí.
Přitom jsem trpěl, a vlastně zatím stále trpím, naprosto stejným problémem s Jinem a Namjoonem. Procházel jsem tím už od doby, co se ti dva dali dohromady, a přesto jsem to nedokázal vidět v bratrovi mého přítele. Znám ho dobře, vím, že tady v Changwonu nežije příliš dlouho, a ještě si tu nestačil najít přátele, vlastně ani kolegy, neboť jeho prací je samostatné tvoření hudby ve svém vlastním nahrávacím studiu, a to mu žádné nové tváře do života nepřinese.
Jistě byl moc rád, když zjistil, že u něj Jimin bude nejen celé prázdniny, ale i během školního roku, jistě už se tam necítil tak osamělý, protože jak ho znám, on je společenská duše a potřebuje mít někoho poblíž, a teď měl konečně svého vlastního brášku, vlastně měl i mě, ale teď nemá ani jedno, protože s Jiminem trávíme hodně času jen spolu.
Musí se cítit hrozně, stejně, jako jsem se cítil já, když si Jin přebral Namjoona jen k sobě, ale takhle to nechci, nedokázal bych mít s Hoseokem vzájemnou zeď, která by nám kradla náš dobrý přátelský vztah. V nejbližší době si s ním budu muset promluvit, stejně tak Jimin.
„Yoongi, pomůžeš mi...?" osloví mě nervózně ryzí hlásek a já rychle z myšlenek vypluju a s úsměvem zvednu hlavu k blonďáčkovi sedícímu schouleně ve vaně s vypnutou sprchou. Hned k němu přijdu a chytnu ho za ruce co nejšetrněji, když na sobě nemá rukavičky a vlastně ani nic jiného, pomůžu mu vylézt z vany, aby neuklouzl a zabalím ho do osušky.
„Myslím, že mám hodně nových puchýřů, ta voda štípala víc než normálně," povzdechne si a zamíří ťapkavými krůčky ke dveřím. Nad jeho chůzí se zasměju a chytím ho ještě dřív než stačí vylézt z koupelny.
„Počkej, odnesu tě, drobku," jen co to dořeknu, vyzvednu si ho do náruče a on ještě okolo mého krku spokojeně omotá ještě mokré holé paže. Opět je mi tak blízko a já si neodpustím malinký polibek.
„Nad čím jsi tak přemýšlel? Měl jsem pocit, že vůbec nevnímáš," ozve se náhle, když přijdeme do ložnice a já Jimina posadím na postel, zatím, co si sednu na její okraj a přitáhnu k sobě batoh s věcmi, touhle větou mě ale zastaví a já batoh ještě na chvíli odložím bokem.
„Jen... myslím na svého bratra, chtěl jsem mu zavolat, ale asi by nebylo úplně vhodný s ním tohle řešit po telefonu," přiznám. Jimin si shodí ručník z ramen, aby ho zakrýval jen od pasu dolů a oběma rukama mě chytne za tu moji.
„Hyung to zvládne, zítra večer mě přece odvezeš domů a já to taky nechci nechat jen tak, takže si s ním promluvím už zítra a ty můžeš kdykoliv tento týden, možná bude i lepší, když s ním budeš někde o samotě," navrhne a opět mě usvědčí v tom, že tohle je nejspíš nejlepší řešení. Přikývnu, ale nechci tento večer jen přemítat nad něčím, co teď nevyřeším, raději bych se věnoval své druhé polovičce. S malým úšklebkem se k Jiminovi nahnu a lehce mu dlaní přejedu po holé paži ještě s kapičkami vody držících se na povrchu jemné pokožky a hrubých strupů.
ČTEŠ
Little Butterfly (Yoonmin) CZ
Fiksi Penggemar[dokončeno] Přezdívá se mu „motýlek" nebo „motýlí dítě", na první pohled roztomilé nevinné oslovení, ovšem skrývá za sebou srdcervoucí význam. Ten kluk se pro mě stal někým důležitým, udělal můj život doslova jemnější a křehčí, protože on sám je tak...