Už jsem přijela k Johnovi, jen jsem se zhluboka nadechla a šla jsem.
Já: Ahoj lidi.
Byli tam všichni.
Kie: Co ty tady?
Já: potřebuju pomoc od Sary..
Sarah: na to zapomeň!
Já: prosím, můžeš jít bokem.
Sarah se dívala, ale nic neřekla.
Jj: No tak Saro! Kolikrat ti pomohla Carly? Pomáhá nám všem a vy ji chcete jen tak odepsat?
Sarah se podívala na Jj, pak na mě a šla za mnou.
Sarah: Tak co je?
Já: Víš, vim ze to nechceš slyšet, ale Rafa miluju, měli jsme spolu utéct, ale zmizel nevíš kde by mohl byt? Prosím.. co koliv víš mi řekni prosím.
Sarah: Třeba už si ho přestala bavit..
Já: Hahaha, nech toho. Mezi námi to bylo jiný. Ukážu ti esemesku co mi napsal.
Ukázala jsem ji tu esemesku.
Sarah: Ahaa, tak to se asi něco stalo. U nás doma si byla jo?
Já: Ne, právě jsem se tě jela zeptat jestli nevíš jestli tam je.
Sarah: Já se tam určitě vracet nebudu.. zajdi tam a zeptej se táty.
Já: To by nebyl úplně dobrý nápad.
Sarah: Proč?
Já: Víš jak jses tehdy s tátou hádala a já zrovna k vám přišla.
Sarah: no?
Já: jak jsi odešla tak mě tvůj táta málem uškrtil a zmlatil mě, kdyby nebylo Rafa tak už tu nemusím být..
Sára mě chytla a objala.
Sarah: Věřím ti, je to psychopat.. chtěl zabit Johna...
Já: Cože? To je vážně psychopat.
Sarah: To je... víš co jediné kde mě napadlo že by mohl Rafe byt je... ale nebude se ti to líbit.
Já: no mluv
Sarah: u Barryho, prodával mu koks.
Já: Děkuji, zkusím se tam podívat.
Sarah mi poslala esemeskou adresu.
Sarah: Promiň, Carly... jen proste znam Rafa a myslela jsem že tě jen využívá, ale fakt tě miluje.
Sarah mě objala a já se pousmála.
Já: To je v pohodě, já to chápu. Tak ja jedu, zatím pa.
Sarah: Ahoj.
Vyjela jsem na adresu co mi poslala Sarah.
Kdyz jsem přijela na tu adresu, viděla jsem na terase nejspíš toho Barryho a za ním Rafa. Rozběhla jsem se k Rafovi.
Já: Rafe!
Rafe: Kurva..
Barry: uuu, co to je za čičinu...
Rafe: Drž hubu.
Rafe šel primo ke mě. Přiběhla jsem k němu a kdyz jsem ho chtěla obejmout odtáhl mě.
Já: Co se děje?
Rafe: Carly, jeď domů...
Já: pojedu jen s tebou..
Rafe: Ne, ja už pro tebe neexistuju.
Já: Co to povídaš...miluju tě.
Rafe: To neříkej! Ja tě nemiluju..
Začali se mi hromadit slzy v očích..
Já: To není pravda, jseš jen sjetej...
Rafe mě chytil silně za ruce.
Rafe: Ne-mi-lu-ju-tě
Rafovi se Začali také hromadit slzy v očích.
Já: Teď mi lzeš a já to vím.
Rafe: nemůžu s tebou být, ničím ti život.. Kvůli mě tě muj táta malem zabil, ztratila si přátelé, kvůli mě! Zapomeň na mě.
Já: Neee! Tak to není, přišla bych o koho koliv, abych mohla být s tebou.
Rafe: Já jsem ten rozhovor s tvým tatou slyšel.
_________________________________________
Já: Mami! Tati!
Máma: pane bože, kde si byla celou noc?!
Já: omlouvám se, zapomněla jsem ti napsat.. Byla jsem s Rafem.
Táta: s Rafem? S tím prychopatem?
Já: cože?!
Zamračila jsem se na něj.
Táta: včera přišel na návštěvu Ward a řekl nám jak tě Rafe zbil!
Já: Cože? To není pravda! Rafe by mi nikdy neublížil.
Táta: tak co ty modřiny?
Já: To udělal Ward!
Táta se začal hlasitě smát.
Táta: Ward?
Stále se smál.
Já: jo Ward!
Táta: přestaň nam lhát! Jestli tě vydírá tak nám to řekni.
Ja jsem se na ně jen tak dívala, otočila jsem se směrem ke dveřím a běžela ven za Rafem.
_________________________________________
Já: Mě je jedno co si můj otec myslí.. prosím pojď se mnou do auta.
Rafe mi chytil silně ruce. Strašně mě to bolelo.
Rafe: už tě nechci vidět běž, ať to nedopadne hůř.
Já jsem se na něj, podívala, on mě pustil a já vyběhla jsem k autu. Začali mi stékat slzy po tváři. Sedla jsem si do auta a jela domů.
