Pohled Rafa
Já: Čeho je vám líto?!
Začali se mi plnit v očích slzy a čekal jsem na odpověď.
Doktorka: Přišli jste o vaše dítě. Mrzí mě to.
Dořekla a odešla.
Byl jsem asi 5 minut mimo a koukal na Carly, jak je domlácená a měl jsem v hlavě furt tu větu ,,Přišli jste o vaše dítě. Mrzí mě to" Vstal jsem, utřel jsem si slzy a vyšel z pokoje. Šel jsem pokoje a nic jsem nevnimal. Měl jsem v sobě vztek a jediné co jsem věděl bylo, že jdu zabit Warda, mého "otce" vzal mi všechno co jsem měl! Zabil mi dítě! Mám sice ještě Carly, ale ublížil i ji! Zničeho nic mě zastavil Chase.
Chase: hej, hej, hej, brácho co se děje.
Já: jdi mi z cesty!
Chase: až mi řekneš co se děje.
Nic jsem neřekl a prostě jsem mu vzteky vrazil jednu ránu. Přiběhl Jj.
Jj: Hej, klidek.
Já: Ne nic není v pořádku! Vůbec nic! Zabiju ho!
Sarah: Carly se stalo něco vážného?
Já: Jo! Přišli jsme... o.... dítě.
Řekl jsem rozděleně a rozbrečel se.
Sarah: Hej, Rafe.
Přiběhla ke mě a objala mě. Podlomili se mi kolena a Sarah mě utěšovala.
Sarah: Nestojí ti za to aby jsi skončil ve vězení.. Carly tě potřebuje.
Já: Máš pravdu, ale já to prostě nezvládám.
Přiběhli rodiče od Carly.
Máma Carly (Mc) Táta Carly (Tc)
Mc: Chasi!
Chase: Mami!
Přiběhli k sobě a objali se. Táta Carly šel za mnou.
Tc: Rafe, omlouvám se. Lituju toho, že jsem Wardovi věřil to co o tobě tehdy mluvil. Je Carly v pořádku?
Mc: Co se stalo?! Mluvte.
Neměl jsem absolutně sílu něco říct.
Chase: Mami, Tati Carly je v pořádku, má jen několik velkých modřin, nějaké odřeniny teď spí, ale..
Tc: Co, ale...
Chae: před tím než ji Ward unesl, zjistila že je těhotná s Rafem. Po těch kopancu do břicha a dalšího. Prostě o to dítě Přišli.
Mc: Pane bože! Rafe pojď ke mě.
Já se podíval na Carly mámu a ona natáhla ruce. Doslova jsem do jejího objetí spadl. Přidal se do našeho objetí i Carly Táta.
Po chvíli jsme šli na pokoj kde ležela Carly. Zase jsem si k ni sedl a držel ji za ruku.
Po 10 minutách.
Mc: Rafe, necháme tě tady s ní. Pujdeme domů, uděláme ti nějaké jídlo a pak zas přijdeme. Musíš mít určitě hlad.
Já: Dobře, děkuji.
Šli směrem ke dveřích, když se na jednou zastavil Táta Carly.
Tc: Jo a Rafe, pojď za mnou.
Postavil jsem se, pustil ruku Carly, pohladil ji po tváři a šel za jejím otcem.
Tc: Synu, ještě jednou se ti omlouvám a doufám, že mi Carly odpustí. Přál bych si aby jsi začal bydlet u nás. Samozřejmě s Carly v pokoji. Vím že je s tebou v bezpečí.
Ja jsem se na něj podíval, až jsem měl slzy v očích.
Já: Děkuji.
Objal mě a odešel.
Hned jsem šel zpátky ke Carly a asi po 5 minutách jsem usl.
Pohled Carly
Když jsem se vzbudila, první co jsem viděla bylo jak Rafe spi. Rozzářili se mi oči při pohledu na něj. Jen jsem se chtěla na něho otočit a on se probral.
Rafe: Carly, pane bože. Jak ti je?
Já: Teď už dobře. Díky tobě.
Rafe: Ne, díky mě jsi byla v nebezpečí.
Já: To neříkej! Důležité je, že si zase se mnou.
Rafe sklonil hlavu a začali mu stékat slzy.
Já: Rafe, Zlato.. Co se děje.
Svedla jsem mu hlavu. Usmála jsem se na něj.
Já: Už je to v pohodě.
Rafe: Není.. měl jsem ho zabít.
Já: za to ti nestojí.
Rafe: Zabil nám dítě.
Vykulila jsem oči, ani jsem nemrkla a už mi tekly slzy. Rafe hned vstal lehl si ke mě a objal mě.
Rafe: Mrzí mě to.. strašně moc, už to nikdy nedopustím. Budu s tebou 24/7, slibuju.
Koukla jsem na něj a on mě jen políbil na čelo.
Dalších několik hodin jsme leželi v obětí a truchlili. Po chvíli někdo zaklepal.
Rafe: Dále.
Přišli dovnitř mojí rodiče a bratr.
Já: Mami! Tati!
Přišli ke mě a objali mě.
Mc: zlatíčko, je nám to líto.
Já: Bude to dobrý.
Tc: Promiň, že jsem ti nevěřil skrz Rafa. Teď budeš v bezpečí pořád. Bude s námi bydlet.
Já: Vážně?
Rafe: Ano.
Podíval se na mě a usmál se.
Já: Aspoň nějaká dobrá zpráva a kdy budu moct domů?
Mc: No právě jsme mluvili s doktorkou, předepsala ti nějaké léky od bolesti a můžeme jet domů.
Já: Super, už tu nemůžu být ani vteřinu.
