Dopoledne jsme ještě leželi a odpočívali jelikož se nám nic nechtělo. Slyšela jsem jak na mě volá máma, tak jsem Šla dolů.
Já: Co je mami?
Máma: přišel ti dopis, na.
Já: Mě a dopis?
Máma: ano.
Vzala jsem ho a běžela zpátky do pokoje za Rafem.
Já: Koukej přišel mi dopis.
Rafe: Tak ho otevři.
Otevreli jsme ho a přečetli. Byl to dopis od Ward. Omlouval se nám v dopise, všechno nám vysvetlil a ještě k tomu nám poslal kopii jeho papíru o tom že je nemocný a že nevěděl co dělá.
Já: Co na to říkáš?
Rafe: Nevím, na jednu stranu jsme teď zjistili že to neudělal schválně, ale tak či tak ti hrozně ublížil a přišli jsme o dítě.
Já: Já vím, Rafe. Ale jde vidět že ho to fakt mrzí. Hlavně ty.. jsi jeho syn a byl jsi vždycky jeho oblíbenec.
Rafe: Ne, vždycky to byla Sarah, až když se začala bavit s Johnem tak jsem byl oblíbený.
Já: Jsi jeho jediný syn. Ty řešíš s nim business, všechno. On bez tebe nemá co dělat.
Rafe: Dám mu šanci, ale jako jeho známý ne jako jeho syn.
Já: Pujdeme tam dneska?
Rafe: Cítíš se na to?
Já: Jo.
Šly jsme se chystat a asi do půl hodiny vyšli směrem ke Cameronovým. Přišlo nám lepší si s němi promluvit osobně. Po chvíli jsme byli na místě a když chtěl Rafe zaklepal chytla jsem ho silně za ruku.
Rafe: Neboj, jsi se mnou.
Já jsem kývla a čekala než začne klepat. Po chvili klepání nám přišla otevřít Rose.
Rose: Ahooj, ráda vás vidím.
Rafe: Je tu Ward?
Rose: Jo je v kanceláři.
Rafe: můžeme jít za ním.
Rose: Deti vy kdykoliv, jste tu doma. Je to tvůj domov Rafe.
Rafe: Už není.
Stále jsem Rafa držela za ruku a nasledovala ho směrem ke kanceláři.
Stály jsme před dveřmi a Rafe zaklepal.
Ward: Dále.
Vešli jsme dovnitř a mu se rozzářili oči radosti.
Ward: Bože můj tak rád vás vidím.
Šel k nám. Rafe natahl ruku před sebe.
Rafe: Ne! Stůj! Nepřihližuj se.
Ward: Promiň, chápu.
Rafe: Přišli jsme si promluvit.
Ward: Ano, poslouchám.
Rafe: Odpouštím ti. Můžeš poděkovat Carly, jinak bych ti neodpustil. Je tu jedna věc. Po tom všem i když za to nemůžeš, zkrátka ti nemůžu říkat tati. A přál bych si aby jsi mi neříkal synu. Budu ti pomáhat s businessem, ale budeme spíš přátelé.
Ward: Děkuji, Rafe. Omlouvám se ještě jednou. A Carly tobe dlužím strašně moc. Mám Tě moc rád, nechápu co mě to popadlo. Pamatuju si z toho jen něco, ale nechtěl jsem to věř mi. Doufám že tě budu moct jednou obejmout aniž by jses mě bála.
Podívala jsem se na Rafa a postavila se. Roztahla ruce na Ward, on se na mě usmál a šel ke mě.
Ward: Můžu.
Já: Jo.
Silně mě objal a Zašeptal mi.
Ward: Omlouvám se.
Kývla jsem a odtahla se od něj.
Já: To by mohlo stačit.
Ward: Jasně. A co ta vaše svatba už jste se o ní bavili?
Rafe: Ještě ne.
Ward: Mohli by jste začít.
Já: To mi raději v soukromí.
Ward: a ještě mám jeden dotaz Rafe.
Rafe: no?
Ward: Vím že to je na tebe moc rychle, ale za týden odjíždím na Bahamy kvuli businessu budu tam asi 2 měsíce. Nechceš jet se mnou? Samozřejmě výdělek si rozdělíme 50 na 50. Co ty na to?
Rafe: Musím si to rozmyslet. Zítra ti dám vědět, teď už pujdeme.
Ward: Jasně rád jsem vás viděl.
Rafe jen kývl, chytl mě za ruku a šli jsme.
Já: Rafe klidně jet. Vydělaš peníze a můžeme šetřit na naše vlastní bydlení a svatbu.
Rafe: Pojedeš se mnou?
Já: Nemůžu opustit rodinu, ale ty můžeš jezdit na víkendy domů.
Rafe: Fakt? Nevadilo by ti to?
Já: Ne, budeme spolu každý den volat a víkendy budeme spolu.
Rafe: Miluju tě.
Chytil mě za tvář a polibil mě.
Já: Já tebe.
Políbila jsem ho ještě jednou.
Zbytek týdne jsme jen bavili Rafovi věci a připravovali se na to že se budeme vydat jen o víkendu. Přišel ten den. Vezla jsem Rafa a Warda na letiště. Celou cestu měl ruku na mém stehne a sledoval mě. Čekalo je jejich soukromé letadlo. Už jsme se loučili a mě ukapla jedna slza. Rafe mi jí setřel a řekl.
Rafe: Na víkend jsem zpět. Miluju tě.
Já: Miluju tě.
Polibil mě a šel. Já jela domů a cely den ležela v posteli.
O měsíc později.
Měsíc jsme se s Rafem neviděli. Vznikli nějaké komplikace a nemohl přijet. Myslím že to déle už nezvladnu. Dnes jsme spolu měli volat a já začala být nervózní.
_________________________________________
Rafe: Ahoj.
Já: Ahoj.
Rafe: Mám pro tebe jednu špatnou zprávu.
Já: Co že zas nepřijedeš..
Rafe: No, budeme tu asi bydlet. Prosím přijeď a budeme tu bydlet spolu. Vezmeme se tady a vše bude super.
Chvili jsem mlčela, protože se mi začali oči plnit slzami.
Rafe: Jsi tam?
Já: Rafe, promiň. Nedopustím svoji rodinu a opět svoje přátelé. Nedokážu to. Miluju to tady. Mrzi mě to, ale každý máme svůj život, asi ho nebudeme mít stejný. Miluju tě, ale nedokážu bez tebe nebýt. Je konec promiň.
_________________________________________
Tipla jsem to a brečela, brečela a brečela.
Rafe se mi snažil ještě několikrát volat, ale nakonec to pochopil.
TOHLE BUDE PRO TENTO DÍL VŠE. DOUFÁM ŽE VAS BAVIL A NEBOJTE JEŠTĚ DNESKA VYJDE DRUHEJ DÍL. BUDU RÁDA KDYŽ SI HO DATE DO KNIHOVNY A BUDETE ČÍST. MILUJU VÁS.
