Confinement // h.s. (CZECH TRANSLATION)

10 | Bloody Hell

Veronica

„Jeden a jediný," šeptá Harry.

Kdo byli ti lidé? Chci říct, ano, teď o tom přemýšlím, všichni, které jsem slyšela mluvit, měli britský přízvuk. Ale proč by brali lidi z jiných států a přiváželi je až tady, jenom aby dělali to, co dělali.

„Jak vás dostali do jiné země v bezvědomí? Bez pasu?" řekl Harry šokovaně, vypadal, jako by přemýšlel o všech těch detailech za mým únosem.

„Nemám tušení. Je docela strašidelné o tom přemýšlet. Představovat si tu sílu," zamumlala jsem vyděšeně. Co chtěli s námi dělat? Zavřela jsem oči, přemýšlela jsem, jak tihle chlápci unesli všechny lidi z univerzity až do Anglie. Bez chyby, jak se zdálo. Protože pořád jsme byli tady a nikdo nezjistil, kde jsme. Nikdy jsem si nemyslela, že bych chtěla zpátky do naší cely, více než teď.

Harry se chystal něco říct po pár minutách, když jsme byli ticho a jenom jsme hleděli do prostoru, uvažovali jsme, jak velká věc, ve které jsme byli, byla velká.

„Dobře, všichni!" slyšela jsem Paula zakřičet, vyskočila jsem a vytřeštila jsem oči, Harryho nohy se kolem mě stáhly.

„Chlapi, vezměte své číslo a vezměte ho do krvavého pokoje," dodal a znovu se podíval do těch svých pitomých desek, které jsem mu chtěla ukrást a přečíst si jeho poznámky. Počkat, cože?! Zbledl mi obličej. Krvavý pokoj? Co je krvavý pokoj? Je to něco jako kód pro mučírnu nebo ještě hůř, zabijou nás?

„Hazzo. Pusť mě," řekla jsem, pokusila jsem se posadit a tentokrát mě nechal. Rychle jsem natiskla záda na stěnu blízko Harryho a bedlivě jsem je sledovala. Tohle se nemohlo stát. Tohle se nemohlo stát. Odmítala jsem zemřít dřív, než bych zjistila, proč jsme tady, sakra, byli. Ne že by s námi dělali něco užitečného. Byli jsme jenom vězni.

„Zdravíčko." Uculil se Paul a zastavil se u mě a Harryho s rukama za zády. Zayna odtáhl nějaký týpek.

Tiché slzy mi tekly po tváři, když jsem sledovala, jak každý vězeň hystericky brečel a protestoval, ale nikdo nebojoval. To mě mátlo. Odtáhli je do těch „krvavých místností" a prostě přijali svůj osud.

Já to rozhodně neudělám.

„Tohle je Simon. Převezme Prestonovo místo v řízení tebe, Harry," řekl Paul a dost strašidelně se na Harryho usmál.

Simon chytil Harryho pouta a bez námahy ho zvedl ze mě, zbytek jeho těla přišpendlil ke zdi. Vstala jsem ze země a chystala jsem se spustit na Simona, jak držel Harryho. Už mi netekly slzy. Zapomněla jsem, kde jsem byla, i když jsem neměla.

Plesk!

„Proč to musíš pořád dělat, Veroniko?" povzdechl si Paul poté, co mi dal facku. Proč mu tohle dělám?! Bože, tohle místo je tak podělané. Není to ani vtipné.

„Nic jsem neudělala!" zakřičela jsem, než jsem byla hozena proti zdi.

„Nedotýkej se jí takhle!" zakřičel Harry, než ho Simon otočil a praštil ho přímo do nosu. Tak tvrdě, že Harry spadl k zemi bez života, zase jsem začala brečet, když jsem viděla, jak mu tekla krev z nosu. Simon zvedl Harryho a hodil si ho přes rameno, jako by nebyl víc, než hadrová panenka. Šel dlouhým pokojem ze dveří, kde všichni zmizeli.

„Vy dva jste dost zajímaví." Uchechtl se Paul, než mi sundal pouta a znovu mi spoutal ruce za zády. Byla jsem příliš v šoku, než abych něco udělala. Harry byl v té místnosti beze mě. Jaký je smysl bojovat proti Paulovi, když jsem to jen já a on a žádný Harry.

Vedl mě ven z jídelny do nechutné tmavé chodby. Sotva jsem mohla něco vidět, ale viděla jsem vlhké zdi pokryté více než jedním typem plísně. Smrdělo to příšerně. Sotva jsem mohla dýchat.

„Kam odvedl Harryho?" zeptala jsem se monotónním hlasem. Rozhlédla jsem se po Harrym skrze jedny dveře, kolem kterých jsme procházeli. Krvavé místnosti, hádám.

„Otázky. Otázky," zamumlal Paul a trhnul mou paží, abych zabočila. „Zatím jsi nejzajímavější subjekt tady." Zasmál se. Subjekt?

„Proč říkáte-."

„Uh, uh, uh. Nemáš dovoleno se ptát, pokud nechceš, abych tě ztrestal." Zašklebil se. „Pak se klidně ptej." Otevřel vrzavé kovové dveře.

Když mě strčil dovnitř, byla jsem oslepena nepřirozeným světlem. Párkrát jsem zamrkala, než jsem mohla jasně vidět. Tohle rozhodně nebyl pokoj, který bych zatím na tomhle místě viděla. Byl to bílý lékařský pokoj. Byly tady normální lékařské pomůcky: vatové tampónky, dřevěné špachtle, rukavice, jehly, roztoky, polstrované lehátko uprostřed pokoje. Jediný rozdíl byl, že tady byly pásy.

„Prosím, nezabíjejte mě," zašeptala jsem a otočila jsem se čelem k Paulovi, zavřel dveře a zamkl je, nasadil si rukavice. Odmítám zemřít bez Harryho.

„Zabít tě?" zasmál se. Hrubě mě chytil za paži a zvedl mi zápěstí, aby mě odpoutal. Úhel, pod kterým držel mé paže, byl bolestivý, ale byla jsem ráda, že jsem měla pouta dole.

„Co bych měl z toho, kdybys byla mrtvá?" zasmál se a strčil mě na lehátko a připevnil mi zápěstí a kotníky pásy.

„Co-."

„Ne teď. Nemůžeš dělat všechny ty zvuky, když budu pracovat." Uchechtl se temně a připevnil mi starý kožený pás přes pusu, takže mě umlčel. Mohla jsem jen brečet. Normálně jsem nebrečela, ale když velký chlap řekne „když budu pracovat", když jste v krvavém pokoji a odkazuje, že vaše tělo je jeho pracovní místo, co jiného chcete dělat.

Zatáhla jsem za pásy co nejsilněji, doufala jsem, že bych je povolila a osvobodila bych se, ale neměla jsem tolik štěstí. Kdyby něco, utáhly se. Kroutila jsem hlavou, pokoušela jsem se najít únik, ale nic. Jedny dveře. Žádné okno nebo ventilace. Jen mřížka na zamčených dveřích.

Paul si pobrukoval a dělal něco na pultu zády ke mně. Mohla jsem slyšet, jak otevřel nějaké balíčky, zbledl mi obličej a strach se zvětšil. Co tam dělal? Dělal to tak obyčejně! Konečně se ke mně otočil s jehlou v ruce. Začala jsem znovu bojovat a kňourala jsem.

„Ale no tak. Neříkej mi, že ti nikdy nebrali krev," řekl. Odvrátila jsem se od něj co nejvíce, ale byla jsem připoutaná. Netrvalo dlouho a ucítila jsem píchnutí jehly do mé paže.

Brali mi krev, ale nikdy ne v nechtěné situaci, kde mám každý sval stáhnutý. Braní krve bylo bolestivé a těžké. Nevím, kolikrát mě píchnul, bral tolik krve, kolik chtěl, než se mi začala točit hlava.

„Uvidíme se později." Slyšela jsem, než přišlo ještě jedno píchnutí, pak jsem měla extrémně těžkou hlavu. Nedokázala jsem udržet otevřené oči, přičemž má mysl a tělo odpluly do neznámých hlubin.

_______________

Simon, ještě lepší. To taky bude určitě kus idiota... 

Super místo, kde je drží a pak je zdrogují a dělají na nich pokusy. :)