Confinement // h.s. (CZECH TRANSLATION)

14| Cleanliness Is Key

Veronica

Znovu mi tepalo v hlavě a zase jsem měla ten zatracený sen, kdy jsem nemohla otevřít oči nebo mluvit, hýbat se a tak.

Úžasné!

V duchu jsem si povzdechla, soustředila jsem všechnu svou energii, abych otevřela oči, byla jsem ochotná vidět strašný svět mé a Harryho cely nebo co to bylo za místnost.

Zkoušela jsem to znovu a znovu několik minut, chtěla jsem, aby se můj zatracený mozek spojil s mým nervovým systémem a pomohl mi otevřít oči. Ale selhala jsem jako nešikovný člověk utíkající od zombie.

Tentokrát jsem své tělo cítila, ne jako pohybově, ale cítila jsem úbor na kůži. Jemnou kousavou deku, kterou jsme měli v posteli v naší cele, dotýkala se mých prstů a pat. Dobře, možná jsem byla zpátky v cele.

Bylo pozitivní, že jsem neměla ponětí, co bylo v pokoji tři. No, vlastně ne, protože už tak jsem tam byla bůh ví, jak dlouho, a kdo ví, co mi udělali.

Paul dříve něco říkal o sprše. Možná bych měla čistší vlasy, nebyla bych na tom místě, protože to bylo tak nechutné. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila jsem mýdlo, ne lidský pot. Naše cela smrděla jako směs kluka a muže s lehkým náznakem smradlavých nohou.

Ale teď to vonělo jako mýdlo a prášek na praní. Taky nám vyprali úbory? To bylo divné. I moje pusa chutnala čistěji. Vyčistili mi zuby? Se všemi novými informacemi jsem se znovu pokusila otevřít oči a vidět své čisté já. Všechnu pozornost jsem soustředila na otevření očí, skoro mi praskla cévka. Ale uspěla jsem.

Kdo by řekl, že bych měla takový problém s probouzením se po zdrogování. Něco, co bych nikdy nezjistila, pokud bych nebyla unesena. Jedna mizerná pozitivní věc v kopci negativních. Co to říkám, všechno je negativní!

Rozhlédla jsem se a opravdu jsem byla v naší malé hloupé cele. Vydechla jsem, než jsem se horko těžko postavila. Rozhlédla jsem se, neviděla jsem na posteli Harryho.

Kde, sakra, byl?!

„Harry?" zašeptala jsem, znovu jsem si prohlédla místnost, jen v případě, že bych ho přehlédla v naší malé krabici ráje. Žádná odpověď. Začala jsem panikařit.

Povzdechla jsem si a svěsila jsem hlavu, zamračila jsem se. Můj úbor nebyl béžový, ale tmavě červený. Moje pitomé číslo, které mi dali V0128 bylo vytisknuto na hrudi na stejném místě.

Proč by nás, sakra, převlékali. Teď jsem vypadala jako rajče.

„Au! Co to, kurva?!" slyšela jsem, jak Harry pode mnou vykřikl, polekal mě. Cítila jsem malý hrbolek pod mým tělem. Sklonila jsem se pod postel a našla jsem Harryho, jak si třel hlavu. Můj úsměv byl tak velký, až mě bolely tváře.

„Harry!" v podstatě jsem vykřikla, nadskočil a znovu se bouchnul do hlavy, přišlo od něj více nadávek, než se na mě podíval.

„Pokud jsi chtěla více místa na posteli, stačilo říct, ne strkat moje dlouhé tělo do tohohle malého prostoru." Převrátil oči a vykulil se zpod postele.

„Nestrčila jsem tě tam, Hazzo." Zasmála jsem se, vstala jsem a obkročmo jsem si sedla na jeho boky, abych ho objala. Opravdu mi chyběl, zatímco jsme byli v pokoji tři a sedm. Ať to bylo cokoli.

„Ugh, Ronnie, vymačkáváš ze mě život." Zasmál se a objal mě zpátky, zabořil si nos do mého krku.

„Voníš dobře." Zahihňala jsem se, zabořila jsem nos do jeho úžasně voňavých kudrlin, nechtěla jsem, abychom se rozdělili.

„Ty taky. Hádám, že ti čuráci říkali pravdu poprvé v jejich ubohých životech." Zasmál se a naposledy mě stiskl, než jsem se posadila.

„Taky máš nový úbor!" usmála jsem se a položila jsem ruce na jeho hrudník, přejela jsem prsty po jeho čísle, H0117. Jeho krvavý nos byl čistý a modřiny byly sotva viditelné.

„Proč by nás převlékali?" zeptal se, posadil se a omotal ruce kolem mého pasu, než vstal a posadil se na své místo na posteli, pořád jsem na něm seděla obkročmo.

„Koho to zajímá, jsou čisté. My jsme čistí." Usmála jsem se a zajela jsem rukama do jeho jemných kudrlin. Vlny ovocného mýdla naplnily můj nos.

„Víš, že je to poprvé, kdy cítíš moje přirozené vlasy." Uculil se.

„Přirozené vlasy?"

„Ne to nechutné hnízdo."

„Vůbec nebylo nechutné, pokud mám být upřímná." Zasmála jsem se naprosto zahanbená, že jsem to řekla nahlas. Měla jsem to říct jen ve své hlavě.

„No, čistota je klíč k fantastickým vlasům, jako mám já." Usmál se tím poťouchlým úsměvem, po kterém jsem toužila.

„Jsi praštěný."

„Jsi roztomilá."

_____________

Moc se necítím na poznámku. :( 

Ale nějaký pěkný komentář mi udělá radost. :)