Confinement // h.s. (CZECH TRANSLATION)

18 | The Braiding Technique

Veronica

„Dva dny?" řekla jsem, podívali jsme se s Harrym na sebe zmateně.

„Zdá se nám to. Nějak nás zdrogovali a tohle je jen sen. Musí to být," řekl Harry a začal chodit sem a tam.

„Komu se to potom zdá?" zeptala jsem se a zamračila jsem se. Pokud to byl opravdu sen, pak jsme byli v Harryho nebo mojí hlavě? Mysleli byste si, že pokud jsme snili, zdálo by se nám o jiném místě a ne o tomhle neslavném neznámém tady.

„To je otázka roku," řekl rychle a podíval se na mě, než zase začal pochodovat.

Povzdechla jsem si a prohlédla jsem si nový pokoj. Byl fakt bílý: stěny, poschoďová postel, deka, polštář, divný prázdný rámeček na zdi a stůl na straně. Tehdy jsem vytřeštila oči, co bylo na stole.

Byla tam velká mísa hroznů, všechny měly jinou barvu a druh. Taky tam byl košík různých chlebů a džbán vody, ale co mě zaskočilo, byl fakt, že tam byly různé druhy hroznů, na které jste si mohli vzpomenout.

„Harry," zašeptala jsem, položila jsem mu ruku na hruď, abych ho zastavila, a podíval se na mě.

„Co?"

„Jsou tady hrozny," řekla jsem nejnatěšenějším hlasem, ale zároveň jsem se to snažila skrýt. Harry se podíval tam, kde byly mé oči, a uculil se, než na mě shlédl.

„Hádám, že ví, jak si tě vyhrát." Uchechtl se a přikývla jsem, když jsem přešla k úžasnému bílému stolu zakrytému vynikajícími věcmi.

Nevím, co to bylo za posedlost hrozny. Nikdy to takové nebylo, až když jsem se dostala tady. Strčila jsem si červenou kuličku do pusy, vychutnávala jsem si sladkou chuť. První jídlo za tři dny.

***

„Ty jsou dobré," zasténala jsem, poklepala jsem nohama o sebe, pořád jsem se cpala asi po dvou hodinách. Snědla jsem všechny červené, tmavě modré a zelené.

Jsem tlustá, já vím.

„To slyším." Zasmál se Harry a podíval se na mě. Opírala jsem si nohy o zeď, zatímco Harryho hlava byla na mém břichu.

„Co?" podívala jsem se na něj zmateně a strčila jsem si další zelený hrozen do mé tlusté pusy. Ale no tak, jsou to hrozny.

Hrozny!

„Slyším to a cítím, jak ti kručí v břiše." Uchechtl se a zakroutil hlavou.

„Ou. No, měla bych radši přestat, než ze mě vypadne hroznové miminko." Zahihňala jsem se a strčila jsem si dva do pusy, než jsem vedle sebe odložila mísu.

„Nepřestávej jen proto, že jsem to řekl." Podíval se na mě smutně.

„Ne, je dobrá věc, co jsi řekl, protože jsem si ani neuvědomila, že je pořád jím a chtěla jsem si nechat na později, teď je ta mísa skoro prázdná." Usmála jsem se stydlivě a zajela jsem mu prsty do vlasů, zoufale potřeboval sprchu.

„Páni." Zasmál se. „Snědla jsi skoro všechny," řekl a podíval se na mísu, kterou jsem odložila.

„Možná." Zahihňala jsem se, zčervenaly mi tváře zahanbením.

Poté, co jsme se bavili o náhodných věcech, to znamenalo o ničem. Před třemi dny jsme hádali svá tetování a teď jsme byli v bílém pokoji bez vysvětlení nebo samozřejmě odpovědi na mé otázky. Tentokrát jsem mu zapletla vlasy. Rozhodla jsem se, že bych zapletla malé copánky, když jsem docela zapomněla, jak se plete francouzský cop.

Ten fakt mě dost ohromil.

V téhle depresivní bílé místnosti nebylo okno, takže jsem nevěděla, jak dlouho jsme tady byli. Ale pořád jsem se nemohla rozhodnout, jestli naše špinavá, rozpadající se cela je depresivnější nebo tento čistý a extra bílý pokoj. Hádám, že to bylo o přednostech. Já bych preferovala volnost, ale víte, to jsem jenom já.

Poté, co jsem Harrymu zapletla vlasy, několikrát jsem bojovala, vzal můj cop a upravil ho, jak tomu říkal, takže byly tři stejné copy jako jeho. Moje byly velké, zatímco on měl malé.

Jeho obličej, když si uvědomil, že jsme měli stejný účes, byl neocenitelný. Roztomilý malý úsměv s hlubokými ďolíčky a jiskrou v zelených očích. Moje oblíbená stránka. Nevěděla jsem, jestli to bylo brzy, ale myslela jsem si, že jsem do něj byla zamilovaná.

Ano, řekla jsem to.

Jsem zamilovaná do toho praštěného, sexy kudrnáče, který se jmenuje Hazza!

Kdo by si to myslel, netíhla jsem k němu jen kvůli lidskému kontaktu nebo pohodlí. Byla to čistě láska. Byl mé teplo v noci, moje pohodlí, když jsme byli v naší cele, jediný důvod, proč jsem se tady usmívala, důvod mého smíchu, byl mé štěstí a doufala jsem, že já jsem byla jeho.

Pro mě to bylo stejné, jako si poprvé přinést domů štěně a po chvíli je to roztomilé, ale extrémně otravné. Nemůžete být dlouho naštvaní. Kouše vás, protože se ještě nenaučilo, že by nemělo. Ale pak vás olízne a zapomenete na všechno, co se stalo a zase jste do něj zamilovaní. Jen o tom přemýšlíte a o ničem jiném.

Takhle to mám s Harrym. Je moje poblouznění, které se změnilo do upřímné lásky. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla někoho takhle milovat. Začalo to kvůli děsivé situaci a traumatickému životu.

Je to pravda a radost v tomhle falešném a nanic životě.

„Harry?" zašeptala jsem ospale. Tulila jsem se k jeho bezpečné a teplé hrudi, objímal mé tělo jako bych byla jeho medvídek. Tulili jsme se pod teplou bílou dekou.

„Ronnie?" zašeptal tišeji než já. Ani jeden jsme neotevřeli oči ze zmatení, které dnešek přinesl. Kdokoli řekl, že fyzické aktivity jsou více únavné, než psychické věci, je opravdu šílený a očividně nezkusil citovou bolest.

„Myslím, že tě miluju." Vydechla jsem do jeho hrudi, pohybovala jsem se nahoru a dolů s každým klidným dechem, dokud jsem neřekla tato slova. Jeho dýchání se na pár vteřin zastavilo, než zase normálně dýchal.

Otevřela jsem oči, zaklonila jsem hlavu, shlížel na mě s naprosto zářivýma očima.

„Já myslím..." Odmlčel se a zhluboka vydechl. „Že láska je jedna věc, kterou toužíme v životě najít..." Odmlčel se a znovu vydechl. Byla jsem nervózní a skoro jsem litovala, že jsem mu to řekla. Co když mi to neřekne zpátky a řekne mi, že jsem jen jeho pobavení v tomhle nenormálním životě.

„A jsem vděčný, že mě tihle pitomci unesli, takže jsem tě mohl poznat a..." Další výdech, byla jsem nervóznější. Dokud kolem mě nestáhl paže a nestáhl rty na mé čelo, natiskl jemnou pusu na mou kůži a zažehnul jiskry.

„Mít to potěšení tě taky milovat. Více než ty miluješ mě, jsem si jistý." Uchechtl se tiše. „Než můj nebo tvůj čas přijde. Nevíme, kolik času nám tady zbývá."

Kdybych řekla, že mě nebolely tváře z úsměvu, když jsem tohle uslyšela, lhala bych. Moje oči se zaplavovaly slzami, řekl mi, že mě miluje a fakt, že nevíme, jak dlouho nás tady budou držet, dokud nás nezabijí nebo prostě nezemřeme.

„Opravdu pochybuji, že mě více miluješ," zamumlala jsem a přitulila jsem se k němu blíže, dala jsem mu pusu na tvář. Byl můj bezpečný přístav.

„Kdyby ses vsadila, prohrála bys, moje drahá Ronnie." Usmál se.

„Nebuď namyšlený, ale jsi moje jediné štěstí na tomhle světě, Harolde. A myslím to vážně." Usmála jsem se, přičemž si setřel pár slz. Ježíši, byli jsme ufňukaní, co se to dělo? Nevěděla jsem, co mě posedlo, abych něco z toho řekla, když jsme oba byli na pokraji usnutí.

„A ty jsi moje. Copánková parťačko." Uculil se apřejel mi prsty po copu na hlavě, než zavřel oči. Mé oči se zavřely brzy pojeho a oba jsme usnuli klidným a bezpečným spánkem po dlouhé době.

_____________

Dneska se mi zdálo, že jsem tenhle díl zveřejnila a četla jsem si u něj komentáře a některé byly dost divné. xD A mě to hrozně moc bavilo.