Confinement // h.s. (CZECH TRANSLATION)

12 | Safe Insanity

Veronica

„Demonstruji." Vydechl a zabořil svůj zraněný nos do mého krku, zanechávající tam jemný polibek.

Ale ne!

„H-Ha-zz-o?" zakoktala jsem uboze skrze mou nervózní mysl. Co plánoval? Raději by fakt neměl demonstrovat. O můj bože! Co když bude demonstrovat?! Zbledl mi obličej.

„Šš. Máš být pro daddyho hodná holka." Umlčel mě prstem, přičemž zanechal na mém krku a uchu více polibků. Tohle mi připadalo tak špatné, ale zároveň tak správné, nezmiňuji bezpečí. Bylo to divné? No, kromě toho, že si říkal daddy, bylo to hodně divné.

„Harry?" řekla jsem znovu, ale přerušil mě, když mi zakryl rukou pusu, vyděsil mě.

„Řekl jsem ti, že jsi moje jediné potěšení tady, zlato, a myslel jsem si, že jsem tě dneska ztratil, Veronico, tak lež a užívej si to," zašeptal mi do ucha a zanechal tam další něžný polibek. Dobře, žádné další polibky, jinak mi ukrade srdce. Na to nejsem připravená! Nejsem na tohle připravená! O bože! Pomoz mi!

Zavrtěla jsem se pod ním, ale umístil se mezi mé nohy, natiskl boky na mě. Držel mě na místě a obě ruce mi držel nad hlavou jednou rukou, samozřejmě byl opatrný na mé klouby, zatímco druhou ruku měl na mé puse.

Nikam bych nešla.

Nemohla jsem se rozhodnout, jestli jsem někam chtěla jít, abych byla upřímná. Harry mi připadal bezpečný. Ne. Je bezpečný. Jediné bezpečí tady, ať je to tady kdekoli.

Oplýval mě dalšími polibky, dokud jsem s jeho chováním nebojovala. Očividně kroucení hlavou ze strany na stranu, snažení se zamezit mu v přístupu, ho přimělo pohybovat se po mém krku rychleji.

No, to nevyšlo...

Vrtěla jsem se pod ním, aby mi pustil ruce, akorát mě líbal s větší vervou. Pohnout boky byl ten nejhorší plán, když jeho boky byly natisknuté na mých. Takže jediné, co jsem udělala, bylo tření na místech, kde by nemělo být.

Bojování bylo zbytečné.

Tak jsem udělala jedinou věc, kterou jsem mohla udělat. Zavřela jsem oči a volně jsem kolem něj ovinula nohy, otočila jsem hlavu doleva, takže mohl mít nepřerušený přístup a zůstal na jednom místě. Nevěděla jsem, že by to na mě mělo takový efekt. Ale mělo, mělo to velký efekt. Ať to bylo proto, že Harry byl ten, kvůli komu to bylo, nebo to moje tělo potřebovalo. Rozptýlení od tohoto místa.

I kdyby, cítila bych se z téhle situace lépe, kdyby se to nedělo v tomhle pekle. Kdybychom trávili s Harrym čas u něj doma nebo u mě, když by se tohle nečekaně stalo. Ale nebyli jsme tam, byli jsme tady.

To neslavné neznámé tady...

Tohle normální hormonální chování mi dávalo naději, že jsme nebyli v tomhle boji, mučení sami. Měli jsme jeden druhého, s kým bychom si tím prošli. Ale hlavně, nezapomínali jsme na to, kdo jsme opravdu byli. Normální lidé s náhodnými výbuchy emocí. Ne vězni těch chlápků v černém, kteří se pokoušejí získat naprostou kontrolu.

Moje myšlenky byly přerušeny hlasitým cucavým zvukem, než jsem ucítila Harryho kudrliny zvednout se z mého krku, culil se na mě jako idiot. Podívala jsem se na něj, ale jeho uculení se změnilo do pitomého úsměvu. Co udělal?!

„Tvoje reakce na mě mi připadá opravdu vtipná, Ronnie," řekl Harry stejná slova, která mi řekl předtím, než mi pustil pusu. Ten blbec!

„Jsi zlý!" zakňučela jsem a pokusila jsem se uvolnit zápěstí z jeho velké ruky a naštěstí neprotestoval. Tak mě ztrapňoval. Nemohla jsem uvěřit, že jsem na to skočila. Fakt jsem si myslela, že to všechno bylo něco více a ukázalo se, že se mnou jen hrál hru.

„Ale no tak. Užila sis to." Uchechtl se a natiskl obě ruce na mé ploché břicho a poklepal prsty.

„Více jsem si užila bouchnutí do zdi," řekla jsem a zadívala jsem se na kovové dveře, bylo těžké se na něj neusmát. Jeho namyšlená pozitivní osobnost byla naprosto nedotčená vzhledem k tomu, na jakém místě jsme byli. Bože, dostal se mi pod kůži. Jako by se tam opravdu dostal. Sakra, dostal se všem pod kůži. Nebylo překvapení, že ho ti chlapi tolik nenáviděli. Byl něco výjimečného. Někdo, na koho jste nemohli nikdy zapomenout, i kdybyste chtěli.

„Ta zeď tě nedokázala označit tak, jako já." Zasmál se, zvedl mé nohy a posadil se na místo u zdi, položil si moje nohy na své. Podívala jsem se na něj.

„Ty cože!" zakřičela jsem a posadila jsem se. Chci říct, ano, věděla jsem, co se stalo, když tohle kluci udělali, ale nikdy jsem cucflek neměla. Dokonce jsem mohla cítit, jak to lechtalo, ale myslela jsem si, že to byla absence jeho rtů.

„Označil jsem tě, jsi moje, tihle blbečci ví, že patříš mně, ne nějakému z nich."

Nevěřícně jsem na něj zírala. Myslel to vážně? Udělal mi cucfleka v cele. Co to s ním bylo? Demonstroval dominanci k těmto hlídačům, chlapům v černém nebo co byli zač, zatímco jsme bezmocní vězni. Hádala jsem, že opravdu demonstroval.

Je šílený.

„Jsi šílený." Povzdechla jsem si a zakryla jsem si oči, vracela se mi bolest hlavy, nezmiňuji zahanbení.

„Há! Já jsem ten nejméně šílený tady." Zasmál se a plácnul mě po koleni. Byl jako velké dítě. Zůstala jsem s puberťákem, který se choval jako dítě, myslím, že byl rád, když se mu říkalo daddy. Zasmála jsem se, jak to bylo šílené.

„To není jisté." Uchechtla jsem se a otřela jsem se prsty o zhmožděnou kůži. Ale nebylo tady zrcadlo, takže jsem musela věřit Harrymu, že to nebylo příliš viditelné a nezpůsobilo by nám to zbytečné problémy.

„Teď kdo je zlý." Zasmál se Harry a stiskl mi koleno.

„Jsi trapný." Povzdechla jsem po mnoha, mnoha minutách v této malé cele ticha.

„Nebuď taková netykavka." Zasmál se Harry. „Máš to zakryté úborem. Neuvidí to."

„Raději by to neměli vidět," vyjela jsem na něj a zapla jsem si zip až ke krku a upravila jsem si límec, ušklíbla jsem se na jeho pitomě roztomilé já. No, to bylo předtím, než jsem slyšela, jak kovové dveře zaskřípaly. To bylo divné? Takzvané jídlo by ještě nemělo přijít. Pak se dveře otevřely. To nám setřelo úsměvy z tváří.

„Dobrý večer, hrdličky." Ušklíbl se Simon ve dveřích a zhoupnul klíče na svém prstě. Nevěděl, že jeho vtip byl příliš skutečný.

________

ZÍTRA JE VOLNOOOOOOOOOOOO <3