Pohled Julie:
"Myslíš, že můžu jít v tomto?" zeptala jsem se, když jsem se prohlížela v zrdcadle. Na sobě jsem měla šaty, které byli modro-bílé, na nohou jsem měla modré lodičky. Vlasy jsem měla v culíku. Slyšela jsem jak se Romeo uchychtl.
"Nepotřebují se do tebe zamilovat." řekl pobaveně. "Stejnak jsi moje."
"Kdo tam vlastně všechno bude?" zeptala jsem se a otočila se na Romea. Pokrčil rameny.
"Těžko říct, je to otcova akce." došel ke mě a omotal ruce okolo mého pasu. "Ale nikoho nenechám, aby u tebe byl více než 5 minut." zašeptal mi do ucha. Zasmála jsem se.
"Co, když půjdeš na záchod?" nadzvedla jsem obočí.
"Tak tam rozhodně nebudu víc jak 5 minut." Odtáhla jsem se od něho.
"Měi bychom jít."
"Asi jo." přikývl. Naposledy jsem si před zrdcadlem prohrábla vlasy. "To zvládneš." zašeptala jsem si pro sebe a odešla za Romeem. Nastoupila do auta a Romeo se rozjel.
"Kdyby se ti tam nelíbilo, tak mi řekni. Hned pojedeme domů."
"Děkuji." usmála jsem se. Milovala jsem ho. Nikdy bych neřekla, že budu s někým od Monteků. Mý rodiče mi od dětství říkali, že jsou to naší nepřátelé. Ale teď? Teď s jedním jsem a nedokážu si představit, že bych měla být bez něho.
Pohled Romea:
Držel jsem Jul za ruku. Cítil jsem ja se bojí. Zazvonil jsem a čekal. Dveře se otevřeli a v nich stála moje matka.
"Jsi tu!" řekla a objala mě. Potom sjela Jul pohledem. Aniž by něco řekla odešla.
"Uvítaí má za sebou." špitla Jul.
"Neboj se." zašeptal jsem a políbil jí do vlasů. Bylo tu plno lidí. Obchodníci, jejich ženy, i děti. Ale jednu dívku jsem viděl nerad. Lia došla k nám. Nevšímala si Jul a objala mě. Tím Jul donutila, aby mě pustila. Rychle jsem se od ní odtáhl.
"Čau." řekl jsem. Potom jsem vzal Jul okolo pasu a přitiskl si jí k sobě. Vedl jsem jí k baru. Potřebovala se něčeho napít. Nalil jsem jí šampaňské a podal jí ho.
"Děkuju." oddechla si a napila se.
"Romeo!?"uslyšel jsem známý hlas. Otočil jsem se a nemohl uvěřit svým očím.
"Davide?! Myslel jsem, že jsi v Mexicu." pustil jsem Jul a objal ho.
"To taky jsem, ale dal jsem si pár dní volno." usmál se. Potom se koukl na Jul, která za mnou. "Kdo je ta nádherná dívka?" Jul si stoupla předemně a já omotal ruce okolo jeho pasu. Položil jsem si hlavu na její rameno.
"Jsem Julie." usmála se a podala mu ruku.
"A je moje Davide." řekl jsem a David se zasmál a na obranu zvedl ruce.
"Ale na jeden tanec mi jí pujčíš ne?" usmál se.
"Chci jít." řekla a koukla se na mě "Nic se mi nestane.To by tvůj kamarád nedopustil, že ne?" koukla se na Davida, který přikývl.
"Tak dobře." zašeptal jsen'm a dal jí pusu na tvář, Odtáhla se ode mně a nechala se odvést na parket. A já jsem si mezitím stoupl k baru.
"Konečně jsi sám?" ozvalo se vedle mě.
"Co chceš Lio?" zeptal jsem se.
"Promluvit si." její hlas zněl zoufale. Koukl jsem se na ní.
"Tak pojď." povzdechl jsem si a odšel s ní, do pracovny, kde budeme mít klid.
Pohled Julie:
"Jsi dobrý tanečník." zasmála jsem se, když mě otočil.
"A ty dobrý společník." odpověděl. "Moje přítelkyně nerada tančí." přiznal.
"Je tu?" zeptala jsem se. "Tvoje přítelkyně?"
"Ne, je pořád v Mexicu." jeho hlas najednou zněl smutně. "Nemůže cestovat."
"Proč?" byla to nevhodná otázka, ale zajímalo mě to. Odkašlala jsem si. "Tedy, jestli to nechceš říct nemusíš." řekla jsem rychle.
"To je vpořádku." zašeptal "Má leukémii."
"Panebože." vydechla jsem a zastavila se. "Davide to je mi líto."
"Mě taky." zašeptal. Objala jsem ho a on zabořil hlavu do mých vlasů. Bylo mi jedno, že budu mít mokré šaty od slz. Potřeboval objetí. Věděl to Romeo? Řekl mu to? "Chtěla, abych jel. Abych si odpočinul." zamumlal mi do vlasů.
"Bude to dobrý." pohladila jsem ho po vlasech.
Pohled Romea:
Došli jsme do pracovny, kde byla máma i otec. "Domluvili jste se?" zeptal jsem se.
"Potřebujeme s tebou mluvit." promluvil můj otec a matka přikývla. "Chceme, aby si hned teď požádal Juliet o ruku." došel ke mě a podal mi krabičku. Nechápavě jsem jí otevřel a spatřil prsten.
"Proč?" koukl jsem se na ně. S Jul jsme o svatbě ještě nemluvily.
"Protože potřebujeme vnouče." řekla matka a došla ke mě. Upravila mi kravatu. "Chtěli jsme, aby si měl dítě tady s Liou, ale to se asi nepovede." ušklíbla se. "A ty miluješ s Jul. Všechno je naplánované. Na svatební cestě musí otěhotnět."
"To je hloupost!" vyjel jsem a ucukl před jejíma rukama, které mi začali upravovat vlasy. "Snad si nemyslíte, že se ožením kvůli vám."
"Možná-" začal otec. "To nebude kvůli nám. Kdykoliv můžu někoho objednat, aby té tvé krásné dívce něco udělal." nevěřícně jsem se na něho koukal. Byl by toho schopný? Ale věděl jsem, že ano. "Tak?" zeptal se. Sklopil jsem hlavu a přikývl.
"Tak utíkej." pobídla mě matka. "Jdeme hned za tebou."
Pohled Julie:
Když jsme dotančily David šel chvíli na čerstvý vzduch. Já mezitím hledala Romea. Uviděla jsem jak vychází z nějakého pokoje s jeho rodiči a s Liou. Šli rovnou ke mě. Romeo se přede mnou zastavil. Něco tu nehrálo.
"Můj syn, chce něco oznámit!" zavolal jeho otec. "Tak buďte prosím chvíli potichu!" všichni utichli a dívali se na mě a na něho. Romeo se na mě koukal. A najednou si klekl. Zadržela jsem dech, když vytáhl krabičku.
"Julie Kapuletová vezmeš si mě?" zeptal se. Nevěděla jsem, co říct. Romeo byl celý můj život, ale nedomluvili jsme se snad na tom, že na svatbu je brzo? Ale nemohla jsem ho odmítnout, před tolika lidmi. Nahodila jsem úsměv, o kterým jsem si myslela, že bude vypadat umřímně.
"Ano.." špitla jsem. "Ano vezmu si tě." řekla jsem hlasitě. Romeo mi na ruku navlíkl prstýnek. Všichni v místnosi začali hlasitě gratulovat. Romeo se narovnal a objal mě.
"Potom chci vysvětlení." zašeptala jsem. "Nejsme blbá, vím že v tom má prsty tvá rodina."
