Pohled Romea:
Odtáhl jsem se od ní. Lia se na mě nechápavě koukala. Nemohl jsem jí říct, že chodím s Julii. Teď ne. Nechci ji ublížit.
"Není mi moc dobře... Nechci aby ses nakazila" zalhal jsem, ale rodiče i Lia tomu uvěřili. Koukl jsem se na kluky a potom zpět na rodiče a Liu. "Musíme udělat něco do školy. Omluvte mě" všichni přikývli a já jsem s klukama zmizel u mě v pokoji. "Udělali to naschvál" řekl jsem hned jak jsem zavřel dveře.
"Co?" nehápal mě ani jeden.
"To že pozvali Liu" řekl jsem a kopl do skříně. "Ví, že ji mám pořád rád" zašeptal jsem. Sedl jsem si na postel a schoval tvář do dlaní.
"To bude vpohodě" poplácal mě Merk po rameni.
"Doufám" řekl jsem si spíš pro sebe. Lehl jsem si a představoval si Jul. Moji hvězdu na zemi....
Pohled Jul:
Došla jsem domů a hned se zavřela u sebe v pokoji. Nesnáším to tady. Chtěla bych tady babičku.
"Julie, dojela návštěva" uslyšela jsem matku. Povzdechla jsem si a vylezla z pokoje. Bylo mi jedno, že nejsem upravená a že jsem v teplákách a volným triku. Pomalu jsem sešla schody a hned jsem poznala, kabát. Běžela jsem do obyváku, kde jsem slyšela hlasy.
"Babi" vykřikla jsem. Moje babička se otočila a usmála se. Vběhla jsem jí do náruče a cítila zase její vůni.
"Ahoj zlatíčko" hladila mě po zádech.
"Co tu děláš?" odtáhla jsem se a koukla se na ní.
"Mám pro tebe překvapení" usmála se. Koukla jsem se na ní, aby pokračovala. "Stěhuji se sem" V tu chvíli jsem bala nejšťastnější. "Ne sem, ale koupila jsem si dům" pohladila mě po tváři.
"Matko, to nemyslíš vážně" ozval se můj otec. Babička se na něho koukla. "Proč se sem chceš stěhovat?"
"Protože Jul je nešťastná" odpověděla "A ty stím stěhováním nic neuděláš" řekla. Otec z ní měl vždycky respekt, takže se stáhl do ústraní a vyměňoval si pohledy s matkou.
"Doufám, že tě Charlotto nenapadlo, že se k tobě předstěhuje" promluvila matka, pyšným hlasem.
"Myslím, že to pro ní bude lepší. Je zvyklá na mě" řekla a vzala mě za ruku. Jo chci jít bydlet k babičce. Matka se koukla na otce.
"Dělej s tím něco" vykřikla až jsem se lekla.
"Uklidni se" usmála se na ní babička "Pořád ji mám ve své péčí a pokuď chce může jít semnou" Najenou se na mě všichni koukali a čekali co odpovím. Byla jsem rozhodnutá na 100%. Nechtěla jsem v tomto domě být už ani minutu. Usmála jsem se na babičku.
"Kde bydlíme?"
Pohled Romea:
Pípl mi mobil. Ano měl jsem větší štěstí než Jul, můj mobil mi nevzali. Koukl jsem se kdo mi napsal.
Jul <3
Ahoj :) Mám pro tebe úžasnou zprávu.... Ale nechci ti ji říkat přes telefon... Můžeš přijít v šest do domu 37 na 5té ulici?
Zamyslel jsem se. Dům 37 sedm byl neobydlený. Přemýšlel, jsem co tam dělá. Naťukal jsem jednouduchou SMS, že přijdu a že se na ní těšim. Měl jsem ještě čas tak jsem si zdříml.
Stál jsem před domem 37 na 5té ulici. Překvapilo mě, že se tam svítilo. Nejistým krokem jsem se vydal zazvonit. Za pár sekund mi otevřela úsměvavá Jul. Vypadala nadšeně a uchvatně. Svoje oříškově hnědé vlasy měla v drdolu a na sobě měla modré šaty bez ramínek.
"Ahoj" vtáhla mě dovnitř a políbila na tvář.
"Proč jsme tu?" zeptal jsem se nechápavě.
"Protože toto je můj nový dům" usmála se.
"Cože?" vůbec nic jsem nechápal.
"Pojď někoho ti představím" vzala mě za ruku a odvedla mě do obyváku. Tam v křesle seděla starší paní. Když nás uviděla postavila se a došla k nám.
"Tak ty jsi ten mladý muž, který okouzlil mojí vnučku?" usmála se na mě "Jsem Charlotta Kapuletová" podala mi ruku. Bál jsem jí říct, že jsem Montek, ale Jul jí to určitě řekla.
"Romeo Montek" nervozně jsem se usmál.
"Já vím" mrkla na mě.
"Budu tady bydlet s babičkou" řekla nadšeně Jul a skočila mi kolem krku. Pohladil jsem jí po vlasech.
"To je úžasné" řekl jsem.
"Ale jak vím to sluší" vzdychla Sharlotta.
Omlouvám se za tak krátkou kapitolu :))
