Juliet:
Nemohla jsem tomu uvěřit. Budu máma. Kdyby byla babička pořád mezi námi, zavolala bych jí jako první, ale nebyla. Proto jsem vytočila číslo na druhou osobu, u které jsem chtěla, aby věděla, že jsem těhotná. Hned u druhého zazvonění to zvedl.
"Juliet stalo se něco?" ozval se otec vystrašeně. Takhle jsem ho snad ještě nikdy neslyše.
"Ne." řekla jsem. "tedy ano. Ale není to hrozné. Nebo já nevím." zasmála jsem se. "Jsem těhotná." řekla jsem. Pár lidí v autobuse se na mě otočilo a usmálo se.
"Já budu děda?" zeptal se.
"Jo." usmála jsem se.
"Páni." vydechl. "Nemůžu tomu uvěřit. To je skvělé!"
"Co se děje?!" uslyšela jsem máma.
"Budeme mít vnouče!" vykřikl nadšeně. Musela jsem se zasmát.
"Dej mi ji." řekla matka. "Juliet, jsi si jistá?" zeptala se.
"Ano." řekla jsem. "Teď jedu z kontroly."
"Máš fotku?" zeptala se.
"Jo mám." přikývla jsem. "Slibuju, že se stavím, ještě dnes ano?" řekla jsem. "Musím končit budu vystupovat."
"Dobře." řekla matka. "A Juliet? S otcem tě máme rádi. Omlouvám se za vše."
"Je to v pořádku." řekla jsem. "Taky vás mám ráda, dobře?"
Romeo:
Jel jsem kolem zastávky a spatřil Jul. Zastavil jsem na kraji silnice.
"Nastupte krásná slečno." řekl jsem a usmál se. Jul mi úsměv oplatila.
"Neznám vás, mladý pane. Radši se projdu." vyplázla na mě jazyk a pokračovala v cestě. Zasmál jsem se a popojel dopředu.
"Jul, rychle." řekl jsem znovu. Jul se zasmála a nastoupila. Potom mě políbila.
"Musím ti něco říct." zašeptala.
"Já taky. Ale až doma." pohladil jsem jí po tváři a ona jen přikývla rozjel jsem se domů.
Když jsme dojeli Jul šťastně vystoupila. Vstoupili jsme do domu a hned si sedli do obyváku.
"Chceš začít?" zeptala se Jul. Možná bude lepší, když to řeknu první. Přikývl jsem. "Tak povídej." pobídla mě s úsměvem.
"Víš proč mý rodiče chtějí, abychom se vzali tak rychle?" zeptal jsem se.
"No jen to co si mi říkal." odpověděla nechápavě.
"Je tu ještě něco. Chtějí, abychom na naší svatební cestě počali dítě. Chtějí ho vychovávat."
"Panebože." vydechla Jul a položila si ruku na břicho. Myslel jsem, že to je obvyklé gesto. Najednou si stoupla a začala přecházet po pokoji.
"A co si mi chtěla říct ty?" zeptal jsem se. Jul se zastavila a koukla se na mě se slzami v očích.
"Jsem těhotná." řekla a pohladila si břicho. "Byla jsem u doktora." něco vytáhla z kapsy a ruku natáhla ke mě. Vzal jsem něco co vypadalo jako fotka a koukl se na to. Bylo to z ultrazvuku, ale i přes to, že tam byli jenom skvrny jsem věděl, že to je moje dítě. Stoupl jsem si a došel k Jul.
"Pšš uklidni se." zašeptal jsem a pohladil jí po tváři. "Nikomu nedovolím, aby ublížil tobě a nebo dítěti, dobře?" zeptal jsem se. "Hlavně ne mým rodičům." Jul přikývla.
"Budu táta." zašeptal.
"Budeš táta." přikývla s úsměvem Jul. "Ale musím jet za našima. Matka chce vidět fotku." pousmála se.
"Aspoň jedny prarodiče bude mít normální." řekl jsem pobaveně. Jul se potichu zasmála.
"Pojedeš se mnou?" zeptala se.
"Nikdy tě nenechám o samotě." políbil jsem jí na čelo.
Juliet:
Dojeli jsme k mým rodičům. Celou cestu autem i do domu jsem měla ruku na břiše a hladila si ho. Nechápala jsem jak někdo může tohle udělat dítěti. A ke všemu nenarozenému.
Hned jak jsme vešli na verandu se otevřeli dveře a v nich se objevila moje matka.
"Juliet!" vyhrkla a už jsem byla v jejím objetí. Najednou se odtáhla. "Promiň, neublížila jsem ti?" zeptala se
"Ne." zasmála jsem. "Jsem v pořádku."
"Ahoj Romeo." otočila se na něho. Nikdy jsem jí neviděla tak milou. Možná naše dítě bude mít vážně jedny normální prarodiče.
"Dobrý den." usmál se na ní.
"Pojďte dál." usmála se na nás oba a mě držela mateřsky za ruku. Vešli jsme do domu.
"Juliet." otec seběhl schody a objal mě. Když se odtáhl, prohlídl si mě. "Vypadáš nádherně." pohladil mě po vlasech.
"Děkuju." usmála jsem se. "A mami tady máš tu fotku." vytáhla jsem jí z kabelky a podala jí. Matka se na ní nadšeně koukla a i otec se k ní přidal. Pobaveně jsme je s Romeem pozorovali.
"Tak to bude kluk jako buk." usmála se matka.
"To nemůžeš vědět." zasmála jsem se. "Já tam vidím jenom fazoly."
"Musíš mít představivost moje drahá dcero." ušklíbla se na mě. Vážně se na mě ušklíbla? Ona? No páni. I Romeo si toho všiml a měl co dělat, aby se nerozesmál.
"A teď pojďte na čaj děti moje." řekl otec
