Pohled Julie:
Probudila jsem se a můj pohled spadl na místo vedle mě, které bylo prázdno. Slyšela jsem zvuky, která šli ze zdola. Vylezla jsem z postele a všimla jsem si, že mám pořád šaty z pohřbu. Sudala jsem si je a přetáhla jsem si přes hlavu Romeovo triko, které bylo přehozené přes židly.
Koukla jsem se na sebe do zrdcadla. Měla jsem opuchlé oči od stáleho brečení. Prohrábla jsem si svoje hnědé vlasy a potom jsem se vydala dolů. Jsem šla potichu, ikdyž jsem to nedělala schválně. Došla jsem do kuchyně, kde stál Romeo a dělal jídlo. Opřela jsem se o kuchyňskou linku.
Nevšiml si mě a dál vařil. Sledovala jsem jeho každý pohyb. Věděla jsem, že to jídlo dělá pro mě. Romeo se otočil a konečně mě spatřil. Přestal míchat něco v hrnci a došel ke mě. Jednu ruku položil na můj bok a druhou mě pohladil po líci.
"Jak se cítíš?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny.
"Nedá se to popsat slovy" zašeptala jsem. Romeo si mě přitáhl do objetí a pohladil mě po zádech.
"Spolu to zvládneme" zašeptal mi do ucha. Odtáhla jsem se od něho a zadívala se do jeho modrých očí.
"Já vím, že ano" přikývla jsem. "Je zvláštní, že bychom se měli nenávidět" zašeptala jsem. Romeo se ušklíbl.
"Klidně by to tak mohl být" řekl.
"Ne děkuji nechci" usmála jsem se a vyskočila na kuchyňskou linku. Romeo se zasmál a začal připravovat jídlo na talíř. S úsměvem sjem ho pozorovala.
"Na co chceš se koukat? Romantika, horor nebo komedie?" zavolal na mě Romeo z obyváku. Zamyslela jsem se.
"Horor!" křikla jsem nazpět.
"Fajn, něco vyberu" já mezitím uklízela nádobí. Nechtěla jsem to nechat jenom na Romeovi. Domem se ozval zvonek.
"Jdu tam" řekla jsem a utřela jsem si ruce do utěrky. Prošla jsem obyvákem, kde Romeo vybíral horor. Otevřela jsem dveře. Naštěstí jsem měla už legíny.
"Ahoj" usmála jsem se na Marka a Bena.
"Ahoj" řekli oba dva vesele. "Přinesli jsem něco na zub" zvedl Ben tašky dobrot do vzduchu.
"A něco na pití" dodal Mark a zvedl flašky z alkoholem.
"Tak to pojďte dál" pustila jsem je dovnitř. Vyzuli si boty a odešli jsem do obyváku.
"Nazdar" usmál se Romeo a plácl si s nima.
"Na co jdete koukat?" zeptal se Ben.
"Anabelle" odpověděl Romeo a já jenom přikývla.
"A nevadí, že jsme tu?" zeptal se nejistě Mark.
"Jasně že ne" usmála jsem se a ukázala na gauč. "Sedněte si... donesu skleničky a misky"řekla jsem a odešla do kuchyně. Vzala jsem věci a vrátila se za klukama, kteří už seděli. Mark v křesle, Ben vedle Romea. Položila jsem misky a sklenice na stůl a sedla si na druho stranu vedle Romea. Nohy jsem si přehodila přes opěradlo a opřela se o jeho hruď. Romeo pustil Anabelle a všichni jsem se začali koukat.
Pohled Romea:
Nechápu svojí přítelkyni. Ona se u hororu, směje. Neměla by se bát? No přiznávám, že se taky zasměju. Ale spíš se směju Jul. Hýká tady smíchy a přistihl jsem jí i, když jí ze smíchu tekli slzy.
"Vážni to připadá vtipný?" zašeptal jsem jí do ucha.
"Jo" zasmála se. Koukla se mi do očí a já se v těch jejích zase ztrácel. "Romeo?" zeptala se.
"Hmm?" pohladil jsem jí po vlasech.
"Myslíš, že se naše rodiny někdy usmíří?" kousla se do rtu.
"Můžete být ticho?" ozval se Ben, než jsem stihl odpovědět.
"Promluvíme si potom" zašeptal jsem jí do ucha.
"Dobře" přikývla a zase věnovala pozornost televizi.
Jul se zrovna sprchovala, když mi zazvonil mobil. Došel jsem ke stolku, kde jsem ho měl položený a zvedl to.
"Ano?" zeptal jsem se.
"Bála jsem se o tebe" poznal jsem hlas své matky. "Ani nezavoláš" vyčetla mi.
"Myslel jsem, že byste to nechtěli" vysvětlil jsem a sedl si na postel.
"Ale jsi náš syn" zasmála se. Ten smích byl divný, ale neřešil jsem to. "Um přemýšlela jsem."
"O čem?"
"Že by si mohl přijít s tou holkou na večeři"
"Je to Julie matko" opravil jsem jí naštvaně.
"Tak s Julii" opravila se."Tak co ty na to?"
"Co tak najednou?" zeptal jsem se podezíravě.
"Chci vidět jenom svého syna" řekla. "Dojde te?"
"Fajn" odsekl jsem "Ale uděláte a nebo něco řeknete Julii nebo o ní, tak vás už nepovažuju za své rodiče" řekl jsem.
"Neboj se" podle hlasu matky jsem poznal, že je šťastná. "Tak zítra večer"
"Zítra večer" zopakoval jsem. Potom jsem zavěsil a hodil mobil vedle sebe na postel. Lehl jsem si. Zachvíli jsem uslyšel otevření dveří. Nevzhlédl jsem. Byl jsem moc líný. Následně jsem cítil jak si na mě Jul obkročmo sedla.
Položil jsem ruce na její boky.
"S kým si mluvil?" zeptala se.
"S matkou" odpověděl jsem. Jul se na mě překvapeně koukla.
"Co chtěla?"
"Pozvala náš zítra na večeři" Jul se zamračila a tím se jí udělala na čele roztomilá vráska.
"A jdeme?" zeptala se opatrně.
"Slíbil jsem jí to" smutně jsem se usmál. "Ale když tam budu s tebou nic ti neudělají" zašeptal jsem. Jul přikývla. Sklonila se a já jí políbil na její dokonalé rty.
"Miluju tě" řekl jsem.
"Já tebe taky"
