"Opustíš mi?"

848 60 7
                                    

Probudil jsem se s kocovinou. Měl bych vstávat do školy, ale rozhodl jsem se, že dneska se na ní vykašlu. Mark už dávno odešel, takže jsem byl v domě sám. Natáhl jsem si tepláky a odešel dolů. Mark byl tak hodnej a nechal mi prášek na hlavu. Napustil jsem si do sklenice vodu a prášek zapil. Potom jsem si zkontroloval mobil, jestli mi třeba Jul nenapsala. 

Ale měl jsem tu jenom zprávy od matky a Lii. Šel jsem do koupelny a opláchl jsem si obličej ledovou vodou, abych se probral. Nepamatoval jsem si, jak jsem se sem vůbec dostal. Koukl jsem se na sebe do zrdcadla. Pod očima jsem měl tmavé kruhy.

Potom jsem šel zpět do kuchyni, kouknout, jestli je tady něco na jídlo. Ale Mark měl totálně prázdnou lednici. Tak jsem se rozhodl zajít do obchodu. Šel jsem nahoru oblíkl jsem si černé džíny a černé triko. Mobil jsem si zastrčil do kapsy a vzal nějaký peníze. Koukl jsem se ven a zjistil, že svítí slunko, tak jsem si dal ještě sluneční brýle. 

Potom jsem se mohl konečně vydat do obchodu. Rozhodl jsem se, že hned jak se vrátím kouknu se po nějakém bytu. Peněz jsem měl dost a u Marka nemůžu bydlet do smrti.

Pohled Julie:

Koukla jsem se do zrdcadla a uvažovala jestli mám jít v takovém oblečení do školy. (komentáře) Dívala jsem se jak mě úzké džíny obepínali nohy a bílý krajkový top odhaloval kousek břicha. Přes rameno jsem měla hnědou tašku a kvůli botům na podpadku jsem byla o trochu vyšší. Vlasy jsem měla svázané v copu. Nadechla jsem se.

"Fajn, vypadáš dobře Julie" usmála jsem se na sebe a vyšla z pokoje. Babička brzo ráno někam odjela tak jsem se rovnou vydala do školy.

Celou tu doba jsem se bála, co se stane až uvidím Romea. Ale nepřišel ani do školy. Zeptala jsem se Marka, kde je a on mi jenom řekl, že včera přišel dost pozdě, takže se mu nechtělo do školy. Teď jsem seděla v hodině matiky vedle Sam a psala zápis. 

"Koukejte!" vykřikla jedna holka a nahrnula se k oknu. Ignorovala jsem to, ale když se tam nahrnuli úplně všichni, tak jsem se tam taky koukla. A nevěřila jsem svým očím. Na parkovišti se opíral o své auto Romeo a v ruce držel puket růží- Díval se přímo do naší třídy. Moje první myšlenka byla, že jsem na něho pořád naštvaná, ale myšlenka, že ho potřebuju vidět byla silnější. Odložila jsem propisku a vyběhla ze třídy.

V podpadkách mi to šlo docela dobře, takže jsem byla překvapená. Konečně jsem rozrazila vchodové dveře. Zůstala jsem stát na chodech a uvažovala jestli to udělat. Ale nakonec jsem se pomalu vydala k němu.

Pohled Romea:

Vydala se pomalu ke mě. Vypadala jako anděl a já uvažoval jestli jsem jí někdy vyděl s podpadkama.  Když došla ke mě, tak zůstala pár metrů ode mně.

"Co ti děláš?" zeptala se a mě naskočila husí kůže, když jsem slyšel její dokonalý hlas.

"Jsem tady, abys mi odpustila" řekl jsem a natáhl k ní ruku s puketem. Jul se na puket chvíli dívala a potom si ho nervozně vzala.  "A taky ti chci říct, že si hledám byt... Odpoutám se od našich. Mám dost peněz a až dokončím školu začnu pracovat"

"To kvůli mě?" zeptala se potichu. Přikývl jsem a udělal jsem nejistý krok k ní. Když zůstala stát stoupl jsem si těsně před ní.

"Protože tě miluju" opravil jsem jí. "Odpustíš mi?" zeptal jsem se tedy. Jul se sklopila pohled a já myslel, že už nemám šanci, ale když se na mě znovu koukla viděl jsem jí v očích lásku. Lásku, která patřila mě. Přikývla. Rychlím pohybem jsem jí zvedl ze země a zatočil s ní. Jul omylem pustila růže a zasmála se. Když jsem jí položil přesunul jsem se na její dokonalé rty, ktére ke mě pasovali. 

Ze školy se ozval nadšený hlásot. Nechápavě jsem se od sebe s Jul odtáhli a koukli se ke škole. Všechny ikna byla otevřená a všichni studenti nám skandovali. Jul se zasmála a zachumlala se do mé košile.

Pohled Julie:

Nelitovala jsem, že jsem za ním šla. Věděla jsem, že tak je to správné. Sklonila jsem se a sebrala růže. Nemohla jsem uvětir, že Romeo se kvůli mě zdá rodiny a koupí si byt, který možná budeme mít společný. Při té představě jsem se usmála.

"Proč se usmíváš?" zamumlal mi Romeo do vlasů.

"Přemýšlím, jestli budeme třebat někdy v budoucnosti bydlet spolu" Damon se odtáhl a já myslela, že jsem řekla něco špatně. Potom se, ale usmál.

"Určitě" dal mi pusu do vlasů "pamatuj, že náš vztah je navždy" 

"Navždy" zopakovala jsem a byla jsem šťastná. 

Romeo a Juliet <3Kde žijí příběhy. Začni objevovat