Romeo mě hodil domů a slíbil, že se co nejřív staví. Byla jsem tak šťastná. Plná energie, ale když jsem vstoupila do domu, všechno ze mě opustilo. Něco tu nehrálo. Vyzula jsem si boty a došla do obyváku.
"Co tu děláte?" zeptala jsem se a můj pohled směřovala na mámu a tátu.
"Tvé babičce se udělalo špatně" oznámil mi táta, jako kdyby mi říkal, že mi něco koupili. Bylo to bezcitné.
"Je vpořádku?" zeptala jsem se vystrašeně.
"Ano je. Ale musí být chvíli v nemocnici. A proto se vracíš" usmála se matka.
"Ne" zakroutila jsem hlavou "Bude to jenom pár dnů... zvládnu to"
"To tedy ne mladá dámo!" vyštěkla na mě matka.
"Ale ano!" nechtěla jsem se vzdát, tak jsem taky vykřikla "V péči mě má babička a za pár dnů mi je 18náct. Chvíli to tady zvládnu. Nemůžete mě odvést bez svolení babičky" řekla jsem a věděla, že mám pravdu. Pokuď babička nedovolí, že mě můžou odvést můžu zůstat tu.
Matka se koukla na otce, který rychle sklopil pohled. Matka došla rychlími kroky ke mě. "Nemysli si, že od nás uvidíš jediný cent" zasmála jsem se,
"Vy to máte asi stejně od babičky, že? Protože babička mi přispěje... A měli byste jít" ustoupila jsem, aby věděli, že mají odejít. Matka odešla a už se na mě ani nekoukla. Ale táta když procházel po mě hodil rychlím pohledem. Potom zmizel venku za mámou. Došla jsem ke dveřím, které zapomněli zavřít a silou jsem je zabouchla.
Romeovi jsem napsala, že jsem jela do nemocnice za babičkou ať pro mě kdyžtak potom přijde. Zeptala jsem se na číslo jejího pokoje a potom jsem se tam s kyticí růži vydala. Zaklepala jsem na dveře a otevřela.
"Ahoj" usmála jsem se na babičku. Vypadala docela špatně. V bílých peřínách se ztrácela.
"Ahoj broučku" usmála se na mě. Rukou mě popohnala, abych si šla sednou na židly k postely. Došla jsem k ní a dala květiny do vázy, potom jsem si sedla. Chytla jsem babičku za ruku.
"Budeš vpořádku, že ano?" zeptala jsem se.
"To víš, že ano" zašeptala. Potom se, ale škaredě rozkašlala. "vodu" rychle jsem se pro ní natáhla a podala jí babičce. Ta se napila. Potom sklenici položila na stolek. "Ale chvíli si tady poležím... "
"Já vím... matka mi to už řekla. Chtěla abych se nastěhovala zpět. Ale já nechci"
"Já tě chápu Julinko" pohladila mě po ruce. "A proto mě to hned napadlo... Co kdyby u nás teď zůstal Romeo? Jestli by mu to teda nevadilo"
"Určitě ne" vykřikla jsem nadšeně "Stejnak si hledá byt... Děkuju babi" opatrně jsem jí objala "Mám tě ráda" zašeptala jsem.
"Já tebe taky" pohladila mě po zádech. Někdo zaťukal na dveře a obě jsme se koukli, ke dveřím. Dveře se otevřeli a dovnitř vešel Romeo a v ruce měl květiny.
"Dobrý den" pozdravil. "Něco jsem vám přinesl"
"Děkuji mladý pane" usmála se na něho babička. Romeo došel k nám a kytici dal do vázy k té mé. Potom si stoupl za mě a položil ruce na opěradlo mé židle. Sklonil se a dal mi lehký polibek do vlasů. "Vidíš to, zrovna se s ním můžeš domluvit" řekla babička.
"O co jde?" zeptal se s úsměvem Romeo.
"Babičku napadlo, že po pobyt co bude tady bys mohl bydlet semnout u nás doma" řekla jsem.
"To zní fajn" opoveděl Romeo "Děkuji paní Kapuletová"
"Měli byste jít... zachvíli končí návštěvní hodiny" řekla babička a usmála se. Stoupla jsem si a ještě jí objala.
"Dobře... dojdu zítra" Romeo se taky rozloučil a potom jsme mohli jít. Jeli jsme k Markovi, aby si Romeo vzal věci a potom jsme jeli ke mě domů. Když jsme vešli otočila jsem se na Romea.
"Vítej doma" řekla jsem.
"Doma bude, až spolu budeme bydlet navždy lásko" zašeptal a vzal mě do náruče. Pustil svoji tašku a nesl mě nahoru do pokoje. Položil mě na postel a lehl si nademně. Rukama se opíral, aby na mě nebyl celou váhou. Dravě mě políbil a rukou zajel pod moje triko. Věděla jsem k čemu se chystáme. Odtáhla jsem se od Romea a koukla jsem se mu do očí.
"Víš já jsem ještě..." nevěděla jsem jak to říct. Romeo mi položil prst na rty.
"Budu opatrný, slibuji" slíbil. Potom pokračoval v líbání.
Pohled Romea:
Probudil jsem se a v objetím jsem měl pořád Jul. Lehce, abych jí nevzbudil jsem jí políbil na její nahé rameno. Vypadala tak nádherně, když spala. Vlasy měla do všech stran, ale to jí neubíralo v kráse. Najednou otevřela oči a sladce se na mě usmála.
"Měli bychom si udělat večeři" zašeptala.
"Měli" přikývl jsem.
"Tak já jdu" řekla, ale pořád se nehla.
"Tak běž" usmál jsem se a pořád jsem se koukal do jejích nádherných čokoládových očí. Takhle jsme se na sebe dívali dalších 10 minut. Nakonec jsem se zvedl já. Natáhl jsem si na sebe boxerky a odešel dolů do kuchyně. Když se Jul vrátila, byla v mém triku a kalhotkách.
"Odešel si odemně" řekla a našpulila ret.
"Měl jsem hlad" zasmál jsem se. Jul došla ke mě a objala mě okolo pasu.
"Miluju tě" zašeptala.
"Ne tek jako já" řekl jsem a jako důkaz, že to myslím vážně jsem jí políbil.
