Pohled Julie:
"Jsem doma!" zavolala jsem a hodila svoje conversky stranou. Po schodech scházela moje matka. jako vždy upravená. Když viděla, co mám na sobě, jen zakroutila hlavou.
"Dneska jdeme na večeři ke starostovi" sladce se na mě usmála. Ať nřekne, že si mám vzít šaty. Prosím, prosím "Tak se obleč slušně" Sakra!
"Ano mami" odpověděla jsem a vyběhla schody nahoru do svého pokoje. Hodila jsem tašku na postel.
,Panebože jak to tady nesnáším, řekla jsem si v hlavě a sedla si k oknu. Potom jsem se koukla kolik je hodin. 15:40. Fajn, tak se obleču a půjdu se projít.
Došla jsem ke své velké šatně a vytáhla si modré šaty s krajkovými rukávy. Nebyli škaredé, ale já nemám ráda šaty. Vlasy jsem si nakulmovala a sepla. Na ruku jsem si dala náramek. Vzala jsem si psaníčko a do něho dala svůj mobil. (komentáře)
Šla jsem dolů a zastavila se v hale. Vytáhla jsem si modré baleríny a nazula si je.
"Mami?" zavolala jsem do domu. Máma se objevila ve dveřích a když mě viděla usmála se. Potom se koukla na hodinky na ruce a nechápavě se na mě koukla.
"Kam jdeš tak brzo?"
"Přemýšlela jsem, že se projdu" pokrčila jsem rameny "Neboj dojdu k Parisovím v čas" usmála jsem se.
"Dobře" řekla máma. Už jsem chtěla odejít. "A pusa?" otočila jsem se a došla k matce. Dala jsem jí pusu na tvář a potom už jsem mohla odejít. Šla jsem pomalým krokem k parku, který byl docela daleko.
Když jsem došla sedla jsem si na lavičku. Uhladila jsem si šaty a vlasy jsem si strčila za ucho. Pozorovala jsem šťastnou rodinu, na hřišti. Naše rodina taková nikdy nebyla. Vždy to bylo Julie- a ne Julie a rodiče.
Pohled Romea:
Mám sraz z Markem v parku, tak jsem se tam pomalu vydal. Když jsem došel k parku uviděl jsem sedět na jedné lavičce Julii. Na sobě měla šaty a vlasy měla kudrnaté. Dívala se na hřiště. Pomalu jsem se vydal k ní.
"Ahoj" pozdravil jsem. Julie nadskočila a otočila se na mě.
"Romeo" vydechla "lekla jsem se tě" potom se usmála a posunula se, abych se mohl posadi. Sedl jsem si.
"Kam se chystáš?" zeptal jsem se a ukázal na její šaty.
"Na večeři ke starostovi" řekla a udělala grimasu, že jí je zle "Myslím, že vypadám trapně" zamumlala a koukla se dolů.
"Ne já myslím, že si nádherná" řekl jsem. Julie se na mě koukla a začervenala se. Nervozně se usmála.
"Děkuju" řekla po chvílce. Jen jsem mávl rukou, že to za nic nestálo.
"Julie?!" ozval se přes park, hlas který jsem nenáviděl. Julie znovu nadskočila.
"Ne" zašeptala se a koukla se za mě.
"Co tady děláš s Montekem?" vyhrkl Tybal když došel k nám. Julie se na mě koukla a potom se koukla na Tybalta.
"Nevěděla jsem, že je to Montek" řekla.
"Tybalte nech jí na pokoji" řekl jsem a stoupl jsem si. Tybalt zčervenal zlostí. Chytl Julii za zápěstí a zatáhl jí za sebe. Julie vypískla.
"Necháš mojí sestřenici na pokoji" přiblížil se ke mě Tybalt.
"Hej co se tu děje?" postavil se vedle mě Mark. Koukl jsem se na Julie, která mi naznačila pusou ať to nechám být. Koukl jsem se na Marka.
"Nic" potom jsem se koukl na Tybalta "Nic se tu neděje" Tybalt se jen zašklebil. Vzal Julie za loket a táhl ji od nás pryč.
Pohled Julie:
"Tybalte pusť mě! Bolí to!" zavrčela jsem. Tybalt mě pustil, ale pořád pokračoval v cestě. "Musím na tu večeři a ta je na druhé straně"
"Zavezu tě tam" vyštěkl Tybalt. Pokračoval v cestě a zastavil se u auta. Otevřel dveře spolujezdce- čekal až nastoupím. Povzdychla jsem si a vlezla do auta. Tybalt zabouchl dveře a obešel auto. Nasedl do auto a rozjel se.
Zastavili jsme před velkým domem. Myslela jsem, že mi máme velký dům, ale tenhle byl vážně velkej. Tybalt vystoupil a chtěl mi otevřít dveře, ale já byla rychlejší. Vyklouzla jsem z auta a třískla dveřma. Tybalt se na mě vražedně koukl.
Došli jsme ke vchodovým dveřím a Tybalt zaklepal.
"Usmívej se" zašeptak mi do ucha. Koukla jsem se na něho, ale poslechla jsem. Roztáhla jsem rty do úsměvu. Dveře se otevřeli a v nich se objevil starostův syn.
"Vítejte" usmál se na nás "jsem Mike."
"Tybalt" představil se můj bratranec " A toto je Julie" ukázal na mě.
"Čau" zahuhlala jsem a prošla dovnitř. Mika Paris nás dovedl do jídelny, kde už seděla matka s otcem. Tybalt došel k otci a něco mu pošeptal. Otec se na mě koukl a přikývl. Měla jsem misto mezi Tybaltem a Mikem. Upravila jsem si šaty a sedla si.
Celý večer se bavili o nějakém obchodu. Já jsem seděla v roku místnosti, upíjela si svůj čaj a přemýšlela nad Romeem. Jak může být Montek? A proč vlastně nemáme rádi Monteky?
"Julie už jdeme" vyrušil mě z přemýšlení otec. Přikývla jsem a vstala. Rozloučila jsem se s Parisovími. Když jsem se loučila s Mikem objal mě. Odtáhla jsem se od něho. Potom jsem si sedla dozadu našeho auta. Táta se na mě koukl ve zpětném zrcádku.
"Zítra si promluvím o důležité věci. Dneska jsi určitě unavená"
"Dobře" zašeptala jsem a položila si hlavu na okno.
Dojeli jsme domů a já hned zalezla do postele. Zhasla jsem lampičku a zavřela oči, ale když jsem je zavřela viděla jsem Romea. Nevím jestli mě to má děsit nebo mám být ráda...
