Pohled Romea:
Jel jsem jako blázen, jen proto abych byl už u Jul. Když jsem dorazil, rychle jsem vystoupil z auta, zamkl ho a utíkal domů. Jul jsem našel sedět v obyváku. Ale nebyla sama. Byli tu její rodiče, Když si mě Jul všimla,koukla se na mě uplakanýma očima.
"Romeo...." její hlas jí zklamal a on jen nahlas vzlykla. Došel jsem k ní a objal jí. Hladil jsem jí po zádech.
"Co se stalo?" zeptal jsem se a koukl se jí do očí.
"Babička umřela" zašeptala a schovala si hlavu do mého trika. Když nevypadala tak, špatně když jsme tam byli.
"A Julie ještě není plnoletá, takže jede s námi" promluvila její matka. už teď jsem nenáviděl její hlas. Nevěřícně jsem se na ní kouknou. Opatrněl jsem se odtáhl od Jul a postavil se.
"Právě jí umřela babička!" vykřikl jsem "A vy se už teď chováte tak bezcitně?!"
"Pozor na pusu!" zařval na mě její otec. Zasmál jsem se.
"Miluju Jul a nenechám jí s vámi odejít" řekl jsem a stoupl si obraně před Jul. Uslyšel jsem jak si Jul stoupla a následně její ruku na mém rameni.
"Nepůjdu s vámi" řekla.
Pohled Jul:
Když jsem viděla tváře mých rodičů, uvědomila jsem si, že jsem se jim nikdy nepostavila. Nechápu jak se můžou chovat tak bezcitně. Otcovi umřela matka a mě moje babička, která mě jediná milovala. Když nepočítám Romea.
"Nejsi plnoletá!" zakřičela na mě matka.
"Nebude to trvat dlouho a budu" Odsekla jsem. Měla jsem toho dost. Chtěla jsem být konečně sama. "Chci, abyste odešli" řekla jsem. Matka se koukla na otce.
"Tak pojď, když nás tady princezna nechce" odsekla a odešla. Tátovi to trvalo dýl. Stoupl si a došel ke mě. Nečekaně mě objal.
"Omlouvám se" zašeptal. "mám tě strašně rád"
"Já tebe taky" zašeptala jsem potichu. Táta se koukl na Romea.
"Opatruj mi ji" řekl.
"Budu" slíbil Romeo. Táta se pousmál a odešel za mámou. Kdyby mě Romeo nazachytil spadla bych na zem. Romeo mě pololožil na sedačku a sedl si ke mě. Schovala jsem si hlavu do jeho trika. Až teď jsem nechala volný průběh slzám.
"Bude to vpořádku..." šeptal Romeo a hladil mě. "My to zvládneme"
Pohled Romea:
Jul mi usla v náruči, takže jsem jí vzal nahoru a uložil jí do postele. Když jsem šel po schodech zazvonil zvonek. Otevřel jsem.
"Marku? Bene?" řekl jsem překvapeně.
"Slyšeli jsme, co se stalo... Je Jul vpohodě?" zeptal se Mark. Sedli jsme si do obyváku.
"Je v šoku... Teď spí. Brečela tak moc, až usla" Ben s Markem chápavě přikývli. "Představte si, její rodiče tu dneska byli a ta její matka je taková mrcha... Ale její otec je lepší" vzpomněl jsem si jak se pousmál.
"Co budete teď dělat?" zeptal se Ben.
"Teď to vypadá, že hned jak Jul bude 18náct dostane dědictví plus tento dům. A budeme tu bydlet. Já si najdu brigádu a až dokončím školu tak práci"
"Jseš si jistej, že se chceš tak zavázet?" zeptal se Mark. "Tedy Jul je úžasná, ale je ti 19náct"
"Koukej... Nezáleží od kdy budu s Jul bydlet... Já jenom vím, že sní chci bydlet už navždy. Mít děti, které budou nádherné po ní... A je jedno jestli teď nebo za pár let"
"Počkat vy čekáte dítě?" ozval se Ben. Vyprskl jsem smíchy.
"Ne Bene ještě ne... Toto je jedna věc, u které nespěcháme"
"Romeo má pravdu" uslyšel jsem její hlas. Ohlídl jsem se ke dveřím zrovna, když vešla do obyváku.
Pohled Julie:
Probudila jsem se, protože jsem dole slyšela hlasy. Opatrně jsem se vydala dolů. Na schodech jsem se zastavila a poslouchala.
"Počkat vy čekáte dítě?" uslyšela jsem Bene. Slyšela jsem jak Romeo vyprskl smíchy. Musela jsem se taky usmát.
"Ne Bene ještě ne... Toto je jedna věc, u které nespěcháme" odpověděl Romeo. Došla jsem dolů.
"Romeo má pravdu" řekla jsem a vešla do obyváku. Romeo se na mě překvapeně koukl. "Ahoj kluci" usmála jsem se na ně.
"Je nám to líto Jul" Mark s Benem si stoupli a došli ke mě. Každý mě objal.
"Je to život" pousmála jsem se. Koukla jsem se na Romea. "Musím zařídit pohřeb takže budu nahoře, jo?"
"Chceš pomoct?" zeptal se. Zakroutila jsem hlavou.
"Musím to udělat sama" Romeo si stoupl a došel ke mě. Pohladil mě po tváři.
"Dobře" zašeptal. "Potom za tebou dojdu" Přikývla jsem a zmizela nahoře. Zapla jsem si počítač a začala hledat, co vlastně potřebuješ na pohřbu. Ale po dlouhé době, jsem nevěděla co dělat. Zvedla jsem mobil a vytočila otcovo číslo.
"Jul? Stalo se něco?" Jeho hlas zněl vyděšeně.
"Tati.." vzlykla jsem "Já- já nevím jak zařídit pohřeb"
"Oh Julie" zašeptal "Dojedu a nachystáme to spolu fajn?"
"Děkuju... Tati neber matku"
"Neboj" potom jsem to zavěsila a mobil hodila na postel. Šla jsem oznámit Romeovi, že dojde táta. Došla jsem dolů. Kluci se koukali na fotbal.
"Romeo?"
"Ano princezno?"
"Nevadí, že jsem pozvala tátu... Nějak nevím jak ten pohřeb zařídit"
"Nevadí" usmál se na mě Romeo.
"Fajn" přikývla jsem "Budeme v jídelně" šla jsem nahoru pro papíry, tužky a počítač. Vrátila jsem se do jídelny a tam jsem čekala než dorazí táta.
