jasně Tomíčku

83 0 0
                                    


,,jsou pryč?"

,,jo , zatím jsme v bezpečí "

,,měli bychom  jít dál " dopověděl Thomas , chtěla jsem mu říct že na to Winstone s jeho zraněními nemá a já vlastně ani tak moc ne ale má pravdu nemůžeme se tu zdržet .

,,jdeme " zavelel Thomas , všichni se začali zvedat a já se pomocí Minha zvedla také .

,,em lidi ? Neviděl někdo moji druhou berli ?" ostatní se kolem sebe rozhlédly a sborově odpověděli ,,ne " pohled mi padl na budovu ze které jsme utekly.

,,sakra " zaklela jsem a promnula jsi obličej .

,,neříkej mi že jsi ji tam nechala "

,,dobře tak ti to neřeknu " sladce jsem se na na Thomase  usmála .

Thomas jsi povzdech ,,po cestě ti najdeme nějaký klacek "


Vyšli jsme nahoru a mohli jsem vidět na město a ne nějaké normální  město ,ale úplně  rozpadlé .

Šla jsem vzadu s Minhem a povídali , tedy až do té doby než Minho změnil téma  z jak se asi množí jednorožci jestli jako normální koně a nebo nějak jinak třeba tím rohem na téma Newt .

,,co se mezi vámi stalo ?" 

,,víc se mi líbilo téma o jednorožcích " zabrblala jsem si pod nos , Minho nad mou poznámkou protočil očima .

,,tak ?"

,,sama nevím , už v placu se to mezi námi bylo nějaké divné a teď když promluví mám chuť mi jednu vrazit " Minho se nad  mou poslední větou uchechtl .

,,takže z ničeho nic ?" zeptal se a odkop kamínek který mi překážel v cestě 

,,dalo by se tak říct " odpověděla jsem 

,,abych byla upřímná " přerušila jsem po chvíli ticha .

,,ani nevím jestli jsem k němu něco cítila " přiznala jsem 

,,cože ?"

,,já nevím , možná že to bylo chvilkové poblouznění nebo něco takového, já ... já jsem zmatená možná kdyby se Newt choval normálně a ne jako idoit dokázala bych říct co k němu cítím ukončila jsem  , Minho jen pokýval hlavou a já bylo ráda že tohle téma už neprobíráme .

,,počkat stát " slyšela jsem Thomase 

,,slyšíte to ?" zaposlouchala jsem se a opravdu jsem něco slyšela ale nevěděla jsem k čemu to přiřadit až po chvilce  mi došlo co je to za zvuk a Thomasi taky .

,,k zemi !" vykřikl ,, všichni se schovejte "  ,,rychle zalezte nikam " všichni jseme se schovali pod kámen a čekali až všechno proletí byl to zvuk letadla a oni nemusíte hádat kdo to byl samozřejmě že zlosin místo toho aby  brali lidi kteří nejsou ještě nakažený a zavřeli je do labyrintu pozor! se vzpomínkami a bez rmutů tak aby je ochránili jsi tu v klidu létají a hledají nás upřímně kdyby mne nezavřeli do labyrintu mezi vraždící stroje bez vzpomínek a toho jak mne testovali jo pamatuju si pěkný kulový ale podle mých jizev to asi moc růžové nebylo to je teď jedno zpátky k tématu , možná že bych jim ten lék pomohla najít , přeci jen kdo bych chtěl žít v tohle světě kde jsou jen ruiny a zombie kdybych byla doktorka taky bych chtěla najít lék , ale ne tak jak to dělají oni .

,,už je čisto jdeme " snažila jsem se vyhrabat z písku a moc mi to nešlo a skončila jsem na zemi .

,,Kiro vím že máš asi hlad ale ten písek bych nejedl , nevíš co se na něm válelo a nebo s koho je " Minho jsi nemohl odpustit poznámku na mou maličkost.

,,máš pravdu nevím z koho je ale právě se dívám na kanditáta , abych aspoň o někom věděla " nevině jsem se usmála. Pánvička vedle mne se uchechtl 

,,nechte toho vy dva a pojďte " 

,,jasně Tomíčku " nad mým oslovením protočil očima 



Vyšlapali jsem pískový kopec a musím říct že i přes ten písek a ty rozpadlé budovy ten výhled je nádherný , v placu jsem dohlédla jen do zdi labyrintu zlosin byl hodně důkladný  v tom abychom nic kromě labyrintu  a placu  neviděli .

,, woooohoooo !" zakřičela jsem , nesuďte mne chtěla jsem  to zkusit , v knížce kterou mi Jesika dala přečíst se psala že je to hrozně  osvobozující a musím říct že měl pravdu . Kluci s Terezou se zasmáli mému výstupu a já na ně dospěle vyplázla jazyk .

,,tam ty hory to jsou ony " ukázal Thomas na ty hory které nejdou přehlídnout .

,,fakt jo ? Jsou tak malinký že bych si jich ani nevšimla " ušklíbla jsem se na něj .

,,proto ti je ukazuji " a vyplázl na mě jazyk , dala jsem si ruku na srdce .

,, jak jsi mohl ! " hraně jsem popotáhla ,, jak jsi mohl ukrást mi moje gesto!" 

,,pojď už ty herečko " chtěli jsem vyrazit v tom se ale chudák Winstone sesunul k zemi .



heh možná trošičku delší dobu nevšila nová kapitola a za to se vám omlouvám začala škola a já mám opět pocit že žiju v kruhu znáte to ne všechno pořád dokola a k tomu dělám tenhle rok přijímačky a já tak nějak pořád nevím kam bych chtěla což co si budeme je maličko problém no , no každopádně doufám že se vám kapitola bude líbit .

Dívka v LabyrintuKde žijí příběhy. Začni objevovat