Dívka v Labyrintu

pravá ruka

 ,,Kiro vstávej" probudila jsem se ve chvíli kdy do mě někdo neúnavně šťouchal , to se člověk nemůže v klidu prospat co to je ?

,,Kiro!" někdo a tím někdo myslím Minha mi štípl do tváře, otevřela jsem oči a ukázala jsem na smějící se Minha prstem.

,,ještě jednou to udělej a už usneš tak ti vtrhám všechny vlasy na hlavě" Minha hned úsměv přešel, ale to nestačilo.

,,vážně, nezbude ti na hlavě jediný chloupek, všechno bude holé" Minho se na mě pohoršeně podíval.

,,zastavili jsme , tak pojď ty sociopate " pozvedla jsem na něj obočí a vystoupila z auta a přidala se k ostatním . Před sebou jsem měla most který se nedal projet autem z čehož jsem moc nadšená nebyla vzhledem k tomu, že mám stále lehký problém s kotníkem.

 ,,no dál nejspíš pešky" prohodil George a já mentálně zaúpěla copak pro jednou nemůžou být věci lehké?  Vykročila jsme mezi auta, které se rozhodně nedala použít , zrovna jsem si prohlížela jedno z nich když jsem zaslechla výstřel.

,,kryjte se !"  Pánvička , který byl ke mě nejblíž mě stáhl za auto, poplácala jsem ho něžně po paži, kterou měl kolem mého po pasu jako díky. Pochopil lehce přikývl a vykoukl co se děje.

,,jste tam všichni v pořádku?

,,jsme v poho!"

,,ví někdo odkud ty výstřely přišly " nikdo mu neopověděl , lehce jsem se proklela měla jsem dávat větší pozor místo toho jsem se tu motala a prohlížela si nepojízdné auto co je to se mnou?.

,,ten parchant Markus, zavedl nás do pasti" podívala jsem se směrem odkud jsem slyšela George a viděla Thomase jak se zvedá.

,,co to děláš ! jdi dolu!" sykla jsem na něj, ale samozřejmě jako pokaždé mě neuposlechl a vrátil se dolu až po něm zase vystřelili. Ten kluk je blázen vážně , divím se že je stále naživu ne že si stěžuji rozhodně ne, Thomase miluji je to můj bratr ale rozhodně tu není pochyb že je to blázen.

,,poslouchejte musíte utíkat k autu a zakryjte si uši!" Zařval na nás George. Vyměnila jsem si pohled s Minhem, který se lehce usmál a zvedl na place na horu.

"pusť to"  lehce jsme zvedla hlavu abych se mohla podívat co se děje a všimla si dívek, která měli tváře zakryté šátky jak muří na George a  Thomase, no to k tomu skvělému plánu.

" a teď vstaňte, jdeme " pobízeli nás, Jedna z nich mě hlavou zbraně šťouchala do ramena a, dotčeně jsem se to místo promnula a poslala ji nehezký pohled to mě ale zase strčila 

"vy dva tam taky!" 

všichni jsem stáli k sebe s rukami před sebou. Lehce jsem se pohupovala na patách a čekala co se bude dít. Jeden z našich zajatců měla zapletené vlasy a jo stále na nás mířila.

"Arisi?"  zmateně jsem se podívala na ostatní abych viděla jestli jsou taky tak zmatení jako já a ano byli. Podívala jsem se na Arise a zvědavě na něj zvedla obočí, ten pokrčil rameny. Podívala jsem se zpátky na dívku a viděla jak si sundává šátek 

"panebože Harriet"  Aris vyšel za ní. Ta holka Harriet zamumlala bože a šla mu naproti aby ho mohla obejmout.

"co tady sakra děláš?" Položila mu ruce na tváře aby se mohla prohlídkou to už, ale k němu šla ta druhé dívka.

"Sonjo" Taky ho pořádně obejmula.

"Arisi, máš štěstí že jsme ti neustřelili zadek" zavtipkovala Sonja.

"seš v pořádku?" Aris se nadechnul že něco řekne, toho ale přerušil Minho, který stejně jako já a ostatní byl zmatený co se nám to právě tady před očima stalo a stále děje.

"hele? O co jde?" zeptal se.

"byli jsme v labyrintu" odpověděl mu Aris s úsměvem na tváři. Harriet pak kousek poodešla a zapískala.

"jsou čistý pojďte sem!" zavolala a na horách se začali objevovat lidi.

"jak jste se sem dostali?"

"zachránila náš pravá ruka" odpověděla Harriet

"počkat, počkat. Pravá ruka? Víte kde jsou?" Harriet se ušklíbla  

"nastup" Nastoupila jsem si do auta. Cestu jsem trávila tím že jsou se dívala z okýnka. Byla jsem namačkaná mezi Thomasem a Minhem, který si celou cestu hrál s pramínkem mých vlasů, normálně bych ho praštila, ale vypadá to že se dnes konečně pořádně najíme a mně se třeba už konečně zahojí ten kotník, tak jsem měla dobrou náladu a není to zas tak nepříjemné. Když jsme vystoupili následovali jsem Harriet a Sonju. Thomas, mám dojem že to byl on si jich na něco vyptával , ale já moc zrovna neposlouchala, sledovala jsem okolí. Začala jsem vnímat až když mluvili o Vincovi.

"myslel jsem že pravá ruka je jako armáda" zeptal se Minho, který se šoural vedle mě

"jo byli jsme a tohle z nás zbylo" ze stanu vyšel muž, přepokládám že Vinc.

"než jsme se dostali sem umřelo moc lidí" Dal si ruce na boky , přejel nás pohledem a pak se podívala na Harriet s otázkou.

"co jsou zač?" 

"jsou imunní chytli jsme je v horách" Cítila jsem, jak mi někdo položil lehce ruku na záda, otočila jsem se a viděla Brendu. Byla bledá a na obličeji se ji objevovali krůpěje potu.

"jsi v pořádku?" nepřítomně kývla.

"prohlédla si je" ptal se dal Vinc. Harriet ukázala na Arise.

"to je Aris, tomu věřím"  Harriet so postavila po bok Vince.

"jo, ale já ne prohlédni je "

"hej šéfe" Brenda se skolila na zem, snažila jsem si ji zachytit ale kotníkem se zachytila za ten můj a ta palčivé bolet mi vystřelila do celého těla a přestala jsem se soustředit na toho abych ji zachytila a obě jsme skončili na zemi. Já spadla na zadek zatímco Brenda spadla mě na klín. Vyděšeně jsem se podívala na ostatní a překulila aby byla obličejem nahoru a otřela ji zpocená vlasy z čele.

"Brendo!" Vykřikl George , vrhl se k ní a mně od ní odstrčil.  Nečekala jsem to a až na poslední chvíli jsem se za sebe položila ruce abych nespadla na záda. Minho mě pohladil po paži a podal mi ruku, s jeho pomocí jsem se zvedla, ale jeho ruku jsem nepustila a hádám že mu to nevadilo.

"co je jí"  Zeptal se Vinc.

"co se to s ní děje?"  Nikdo mu neopověděl a George měl moc práce s ním že utěšoval Brendu. Vinc si dřepl , aby se na Brendu mohl lépe podívat.

"co to je?" zeptal se když jeho oči zaputovala k Brendině Kotníku, vyhrnul ji nohavice a v následujícím momentě odskočil, když odkryl její pokousanou kůži. Vinc zaklel a vytáhl z opasku pistoli. 

"Žrouta, máme tu žrouta "  Thomas se k němu rozběhl a snažil se ho uklidnit.

"poslouchejte ! Ano stalo se to, ale ještě není nebezpečná"

"neměl si ji jsem vůbec brát !"

"já vím, ale "

"pokud si tu necháme žrouty, nepřežijeme ani týden"

"ještě není žrout!" vykřikla jsem a propíchla Vince pohledem, ten mi opětoval pohled tak na sekundu a vrátil se k Thomasovi.

"prosím, musíme ji pomoct. Přece se dá něco dělat" prosil Thomas.

"jo..." odmlčel a dovol nám si chvíli myslet že má šanci a pak nabil svou zbraň" ukončit její utrpení"

"ne, Ne !" vykřikoval George, kterého drželi-li dva Vincovi muži.

"Vinci dost !" Vykřikla žena, která se hnala k Vincovi , kývla hlavou k Georgovi" pusťte ho"

"je nakažená doktorko, nemůžeme ji pomoc" odpověděl ji Vinc, stále mířící zbraní na Brendu.

"ne, ale oni ano" lehce se usmála.

"ahoj Thomasi , Kiro"