Dokážu ti pomoci, jen mi musíš věřit

13. díl

Hodil ji na postel. Clarie plakala, protože se bála, co jí otec udělá.

Zjistila to potom co si rozepl pásek, sundal si kalhoty i s trenkami, jí sundal spodek oblečení a hnusně do ní vnikl.

Clarie vykřikla tak hlasitě, že to slyšeli až sousedi.

Samozřejmě že to slyšel i Louis. Když vykřikla, vyschlo mu v hrdle a srdce přestalo být.

Když pak slyšel jak vzlykala a prosila jejího otce aby přestal, spustily se mu slzy.

Sesunul se podél dveří a prsty si zacpal uši.

No nepomohlo to. Louis se rozbrečel naplno. Kdyby si uvědomil, že tu je její otec, nemluvil by tak nahlas.

Dával to sobě na vinu. Ano možná z poloviny to byla jeho chyba, ale Clarie také věděla že její otec je doma.

Oba dva na tom mají vinu a Clarie teď trpí.

Když zkončil s "trestem", odešel. Hnědovláska toho využila a běžela do pokoje.

Klíč byl v zámku takže když jím otočila šlo to slyšet a Louis odběhl od dveří. Sledoval kdo vchází.

Když ji uviděl, objal ji a oběma se opět spustily slzy. '"Je mi tak strašně líto." zašeptal.

Clarie nic neřekla. Jen se k Louisovi přitulila blíž.

Vzal ji do náruče a položil na postel. Nemohli utéct. Dívka to zavrhla hned jak to Louis navrhl.

"Našel by nás a bylo by to ještě horší." zašeptala. "Ale já nechci abys trpěla." protestoval.

"Loui, teď budeš trpět kvůli mně." ignorovala jeho větu. Snažila se ho zachránit a on ji taky.

"Nenechám tě tu!" rázně zakroutil hlavou. "Ale-" chtěla něco dodat jenže Louis ji umlčel.

Jak? No přece polibkem. Byla překvapená ale polibky mu vracela.

Opět cítila to lechtání v břiše. Zapletla mu prsty do vlasů a přitáhla ho blíž k sobě.

Líbali se nekonečných 5 minut a trvalo by to déle jenže potřebovali kyslík.

Když se od sebe odtrhli, zadívali si navzájem do očí. "Miluju tě." řekli stejně. Pak oba vytřeštili oči.

Louis se pak usmál a odhrnul Clarie neposedný pramen.

Clarie se také usmála a pohladila ho po tváři. Znovu se políbili.

Nakonec si Louis lehl na záda a Clarie se mu uvelebila na hrudi. A takto spolu usnuli...