Dokážu ti pomoci, jen mi musíš věřit

14. díl

Ráno se oba probudili tak jak usnuli.

"Dobré ráno." zašeptal Louis. "Dobré ráno." odpvěděla mu.

Louis chtěl něco říct, ale do pokoje vtrhl Clariin otec. "Zlatíčko, podívej se kdo tu je." řekl jízlivě.

Clarie se k Louisovi přitiskla a on ji nehodlal za žádných okolností pustit.

"Pusť ho." zavrčel a zamračil se. Clarie povolila stisk ale Louis jej ještě víc zpevnil.

"A ty pusť ji. Nebo se ti něco stane." vyhrožoval mu.

Louisovi to bylo jedno. Nevadilo mu když trpí on. Hlavně že netrpí Clarie.

No když si pak ale uvědomil že by to pro ni bylo horší i když nevěděl co s ní hodlají dělat, pustil ji.

Jeden z mužů vzal Clarie a odtáhl ji do pokoje kde spala s klienty.

Opět slyšel její naříkání. Trhalo mu to srdce.

Chtěl ji pomoct! Tak moc! Ale nemohl.

****

A takto to pokračovalo týden. Louisovi rodiče se po něm sháněli ale nikde nedostali odpověď na jejich otázku.

I policie si nevěděla rady. Až jednoho dne to Louise přestalo bavit.

Když Clarie spala, potichu jí zabalil věci i hygienu a pomalu to snesl dolů z balkónu.

Když se vrátil udělal to samé s jeho věcmi (Clariin otec mu nakoupil). Jakmile byl hotový, jemně Clarie probudil.

"Zlato, vstávej." pohladil ji po tváři.

"Co? Proč?" zamrmlala. "Pojď." pomohl ji vstát a obléct se.

"Loui kam jdeme tak pozdě?" zeptala se ho rozespalým hlasem.

"Pryč." odpověděl a Clarie vyvalila oči....