Dokážu ti pomoci, jen mi musíš věřit

11. díl

Byl to zákazník, který se už asi 2 měsíce neozval.

Clarie vystřelila do sedu a nechápavě se na něj podívala. "Byl jsem 2 měsíce na služebce a chci si užít." řekl hnusně a přšel k ní.

"A-ale d-dneska už n-ne.." koktala. Vážně dneska neměla náladu.

"Já se tě neptám!" zaječel a doslova na ni skočil.

Ztrhal z ní vše co měla na sobě, sám sobě sundal kalhoty i s trenýrkami a lehl si.

"Pohneš si nebo tě mám donutit?!" sykl a Clarie se nahla k jeho kamarádovi.

Chtělo se ji plakat a chtěla tu mít Louise.

Začala mu ho kouřit a on si určoval tempo. Málem jí udusil, když "naposledy" přirazil.

"A to polkneš!" propálil ji pohledem a ona něměla nic jiného na výběr.

Surově ji pod sebe hodil a taktéž do ni vstoupil.

Vyhrkly jí slzy ale snažila se je skrýt. Úspěšně. Pan Richter byl zaneprázdněn uspokojováním takže si toho ani nevšiml.

Toto bylo zatím nejhorší. Skoro jako znásilnění. Co skoro.

Ono to znásilnění vlastně bylo. Ale Clarie to nahlásit nemohla. Otec by ji zabil.

Když zkončil(udělal se samozřejmě do ní), oblékl se a odešel.

Peníze dal zřejmě otci. Lehla si na bok a teď se rozplakala.

Vzala mobil a vytočila Louisovo číslo. "Ano honey?" řekl mile.

"Loui pomoc." zašeptala. "Co se stalo?" v jeho hlase se ozval strach.

Strach o jeho milovanou avšak ona o jeho citech nevěděla a on to nehodlal nějak měnit.

"M-můž-žeš pro-s-sím přij-jít?" vzlykla. "Za chvilinku jsem tam!" řekl a zavěsil.

Clarie se oblékla a čekala na Louise.