Dokážu ti pomoci, jen mi musíš věřit

24.dil

Když Clarie vešla do domu kde prožila tolik utrpení ale také poznala lásku svého života, chtělo se jí plakat.

Potichu vešla do pokoje a tam položila kufr. Pak sešla zpátky dolů a ša udělat otci snídani.

Všude byl bordel. Clarie si povzdechla a začala uklízet.

Její otec se budil vždy okolo 10 ráno. V Doncasteru byla už v půl 7. Takže nejdříve uklidila a pak se pustila do snídaně.

"Hodná holčička." řekl její otec když scházel dolů a uviděl jak je všude uklizeno, snídaně na stole a jeho dcera seděla u stolu. "Dobré ráno." pípla nesměle. "No dobré." odsekl a pustil se do jídla.

Když dojedl přešel ke Clarie. "Kolik máš u sebe?" zeptal se jí slizce. Chtěla mu říct nic ale když uviděla jeho pohled....

"16 liber." šeptla. "Naval je." řekl hrubě. "Dojdu si pro pěněženku." ohlásila mu a šla do pokoje.

Ve skutečnosti u sebe měla o hodně víc. Louis jí i přes její prostesty zařídil kreditku a dal jí tam přes 350 liber.

Donesla mu je a její otec se příjemně usmál. No spíš zašklebil.

"Mám pro tebe novinku." prohodil a Clarie se na něj s obavami v očích podívala.

"Stěhuješ se." řekl jakoby nic. S Clarie to cuklo. "S-stěhuju se?" koktala. "Jo. Jeden týpek řekl že mi za tebe slušně zaplatí."

'On mě chce prodat?!' zhrozila se. "J-ja-jak ja-ko?" nemohla to vstřebat.

"No kdysi jsi mu dala potešení se uspokojit a on tě chce. Tak jsem mu řekl ať mi dá částku a pak se rozhodnu. Nabýdl mi 65.000 liber. No proč to nevzít." usmál se. Ano usmál.

"T-ty m-mě prod-dáváš?" rychle mrkala aby zahnala slzy. "Pochopila." kývl. "A-a kam?" sklopila pohled.

"Do Las Vegas." napil se piva. Clarie na něj vytřeštila oči. "Nedívej se na mě tak a padej si zabalit! Přijede si pro tebe už dneska večer!" křikl a ona tak učinila.

Když byla u sebe v pokoji, nezačala si balit. Svalila se na postel a rozplakala se.

Kdyby zůstala s Louisem nestalo by se to. Jak sám řekl, zařídí ochranku. Na to úplně zapoměla.

Z pokoje nevylezla až do doby než za ní přišel otec a řekl jí ať se obleče do společenského oblečení protože je za chvíli tady. Nic neřekla a poslechla ho.

Z kufru vytáhla šaty co dostala od kluků. Podívala se na ně a znovu se rozplakala.

Oblékla se (http://www.polyvore.com/cgi/set?id=97010073), vlasy si nakulmovala a pomalu sešla dolů.

Slyšela hlasy. Její otec a ten který si ji koupil. Připadala si jako nějaká věc.

"Ehm... Dobrý večer." usmála se nesměle. Dotyčný se na ni otočil. Vytřeštil oči nad její krásou.

"Dobrý večer Clarie." také se usmál. Přešel kní a nabýdl jí rámě. "Kam jedeme?" zeptala se.

"Do restaurace. Musíš si přeci užít poslední večer s tvým otcem." odpověděl jí.

Vůbec si nepamatovala že by spolu spali. Byl krásný to ano ale Louis... Louis je prostě Louis a hrdina jejího srdce.

Otevřel jí dveře. Děkovně se na něj usmála a nasedla si. Po ní hned ten co si jí dnes večer doveze do Las Veas a pak její otec. Jeli do nějaké luxusní restaurace v Doncasteru.

"Zřejmě neznáš mé jméno že?" zeptal se jí mile. Clarie jen zakroutila hlavou.

"Mé jméno je Thomas Johnson." představil se jí a Clar s úsměvem přikývla. Při večeři spolu sem tam prohodili slovo jinak Thomas mluvil většinou s jejím otcem. Zazvonil jí mobil.

Lekla se. No ani jeden si toho nevšiml. "Omluvte mě." řekla a postavila se. "Kam jdeš?" zeptal se její otec.

"Na toaletu." usmála se a šla směr dívčí záchodky. Tam si vytáhla telefon a začala číst.

"Clarie, lásko kde jsi? U vás doma se nesvítí. Mám o tebe strach! Prosím ozvi se. xxLouis"byla zaskočená.

"On je v Doncasteru!" zašeptala. Nevěděla co mu na to má napsat. Až ji nakonec něco napadlo.

"Louisi, psala jsem ti ať mě nehledáš! Děláš to jen horší... xxClarie" odeslala mu to a mobil položila vedle umyvadla.

Ani ne za 5 minut jí přišla další zpráva. "Ale já se tě nevzdám! Miluju tě chápeš to? Miláčku prosím vrať se :'( xxLouis"

Rozplakala se. Musela to udělat i když nechtěla. No vlastně tak z poloviny to už udělala.

"Loui je konec. xxClarie." jen co to odeslala, vypla si mobil. Upravila se a vrátila se zpátky.

Večeře proběhla celkem v klidu. Okolo půl 10 večer jeli zpátky k Walshům aby se Clarie mohla převléknout a nachystat se na odlet do Las Vegas.

Na sebe si vzalahttp://www.polyvore.com/cgi/set?id=97074871 . Thomas jí už odnesl kufry dolů.

I když s Louisem v Londýně byla jen krátkou dobu, stihla si nakoupit plno normálního oblečení.

Sedla si na postel a přemýšlela. Napadlo jí že si zapne mobil ale zase by brečela.

Pohladila si řetízek co měla na krku. Překonala se a ten mobil si zapla. 5 zpráv a 21 zmeškaných hovorů.

Od jednoho a toho samého člověka.

1. zpráva: "Cože?! Ne Clarie nedělej to!"

2. zpráva: "Zlato prosím že je to vtip?"

3. zpráva: "Clarie! Nedělej si ze mě srandu! Odepiš mi! Mám o tebe strach!"

4. zpráva: "Ty to myslíš vážně s tím koncem? :/ :'("

5. zpráva: "Asi jo. Fajn. Ale já si tě najdu! Vím že jsi to neudělala z vlastní vůle. Lásko my budeme opět spolu!"

Plakala. Věděla to. Utřela si slzy a umyla si obličej. Štěstí že nebyla namalovaná.

Teď si dala na oči řasenku a tužku a rty přejela leskem. Sešla dolů a Thomas už stál u schodů.

"Zrovna jsem pro tebe chtěl jít." usmál se na ni. Nic neřekla jen přikývla.

Ani s otcem se nerozloučila. Jen si sedla do jeho auta a čekala než Thomas nastoupí.

Pak se vydali směr Londýnské letiště a směr Las Vegas.