Dokážu ti pomoci, jen mi musíš věřit

7. díl

"Loui?" odtáhla se od něj. "Ano?" podíval se na ní a usmál se.

"Musím ti něco říct." dívala se mu do očí.

"Poslouchám." přikývl. "Tady ne. Půjdeme ven." usmála se a společně šli na balkón.

Slezli dolů po stromě a šli se projít.

"Tak povídej." pobídl ji když šli parkem. "Víš já.. Já.. Jsem tak hubená a domlácená protože..." koktala.

Nedokázala to říct nahlas. Louis se na ni s trpělivostí v očích díval.

I když zřejmě tušil oč jde, chtěl to slyšet z jejich úst popřípadě si říct že se mýlil.

"Jsem kurva." zašeptala, sesunula se k zemi a rozplakala se.

Louisovo tušení se potvrdilo. Věděl jaký její otec je i když byla jedinnáček a tatíknova holčička.

Jeho rodiče mu řekli že po smrti Lindsay je jiný.

Sehnul se k ní a opět ji objal. Clarie vůbec nechápala co dělá ale bylo jí to příjemné.

"Loui," vzlykla. "t-ty se mn-ou ne-neo-neoprovr-huješ?" vzlykala mu do trička.

"Jak bych mohl? Výdyť jsi moje nejlepší kamarádka sakra dlouho a skoro jako moje malá sestřička." šeptal jí do vlasů.

Odtáhla se od něj a on se na ni nechápavě podíval.

"Děkuju." zašeptala. Loui nic neřekl. Jen ji znovu objal.

"Já vím že to bude asi nechtěnné téma ale... Platí ti hodně?" zeptal se opatrně.

Tušila že se jí na něco takového zeptá. "No teď za 2 dny jsem otci vydělala celkem dost." řekla v klidu.

"M-moment!" zastavil se a Clarie taky. "Jak otci?" nechápal.

"Tys to asi nepochopil celé. Jsem jeho stroj na peníze." pokrčila rameny.

Z venku vypadala fajn ale vevnitř plakala a hodně moc.

Louis se zamračil. Poznala že je naštvaný a že nad něčím přemýšlí. "Loui?" nadzvedla jedno obočí.

"Něco mě napadlo..."