Dokážu ti pomoci, jen mi musíš věřit

8.díl

"Na to zapomeň!" křikla po něm když jí řekl svůj nápad.

"Clarie, nemusíš ze sebe dělat kurvu!" nechtěl po ní křičet, ale nedávala mu na výběr.

"Jenže otec tě nepustí! A navíc je to stupidní!" rozhodila rukama.

Louis k ní přišel a ruce jí chytil.

"Když mu řeknu že už nejsme kamarádi a že jsem slyšel že dělaš.. toto a že jsem si přišel jen užít tak mě pustí." díval se jí do očí. "Loui..." zašeptala.

"Honey prosím nech mě ti pomoct. Vím že to dokážu ale potřebuju tvojí důvěru. Důvěru ke mně." také zašeptal.

"Dobře." řekla poraženě.

Věděla že už nemá šanci odporovat.

Louis ji pohladil po tváři a usmál se. Pak ji odprovodil zpátky až na balkón.

"Ještě ti napíšu." dal jí pusu na čelo a slézal dolů.

Clarie přikývla, počkala než odejde a zalezla do pokoje.

Na posteli měla stále fotku její matky. "Nakonec se to možná zlepší." usmála se a pohladila ji.

"Chybíš mi mami." podívala se na nebe a po tváři jí stekla neposlušná slza.

Hned ji setřela a šla se převléknout do pyžama.

Zapípal jí mobil. "Clar, zítra kolem půl 3 ju? Doufám že v tuto dobu nikoho nemáš :)* xxLouis"

Pousmála se. Nakonec byla ráda že mu to řekla.

"Ne. Zítra mám klienty jen do půl 2 odpoledne :)* xxClarie"

Odeslala mu to a šla si vyčistit zuby. Když přišla zpátky do pokoje blikala jí smska.

"Dobrá tedy. Tak zítra o půl 3. Dobrou noc a krásné sny hnědoočko :) xLouis"

"Ach Loui." vydechla a usmála se. "Dobrou noc a tobě taky krásné sny karotko :P :) xxClarie"

Opětovala mu esemesku na dobrou noc a šla si lehnout.