Dokážu ti pomoci, jen mi musíš věřit

2.Díl

V noci se jí zdála strašná noční můra.

Seděla venku na lavičce a plakala, kvůli svému spackanému životu.

Opět se sama sebe ptala proč ona? Proč to musí zažívat zrovna ona? Vždyť nikomu nikdy neublížila.

Nedokázala by to. Ani nedokázala zabít přiblblou mouchu natož ublížit nějakému člověku.

Byla milá a přátelská. Toto je vděk? Toto mučení?

Z jejího přemýšlení ji vytrhl hlas. Hrubý a opilý. Vzhlédla k postavě a nevěřila vlastním očím.

Stál tam její otec. Byl vážně moc opilý a nevěděl co dělá.

Když uviděl Clarie, zašklebil se a vydal se k ní. Chtěla utéct, ale on ji chytil.

Shodil ji na zem, stáhl jí kalhoty s kalhotkami, odtáhl jí nohy od sebe a velice moc surově do ní vnikl.

Clarie zakřičela na celý park bolestí. Ale nikdo ji neslyšel.

Nikdo ji nepřišel na pomoc a ona tam plakala, zatímco její "otec" si užíval.

Alespoň myslel na to že neměli kondom tak se vystříkal vedle.

Oblékl se a odešel. Clarie se s hroznou bolestí v rozkroku také oblékla a vydala se domů. Pokud se tomu tedy tak dá říkat.

Sedla si na postel a čučela do zdi. Vzpomněla si že dneska má asi tak 5 zákazníků.

Hlasitě si povzdechla a šla ze sebe udělat člověka.

Ve sprše se znovu několikrát umyla a nezapomněla i na vlasy. V ručníku se vrátila do pokoje a vzala si na sebe mini kraťásky a tričko nad pupík.

Jinačí oblečení neměla. Neměla žádné tepláky nebo třičtvťáky, žádná trička přes bříško a nebo s dlouhým rukávem.

Nemohla. Jak jinak. Musela chodit jako kurva a taktéž se chovat.

Ale když doma nebyl nikdo tak se chovala jako ta stará Clarie.

Zrovna když si dodělala vajíčka, bouchly dveře. Lekla se a málem upustila talíř na zem.

Ale ustála to. "Clarie?" zavolal někdo z chodby.

'Cože?! Ten... Ten hlas! To je... NE! To nemůže být!' křičela si v hlavě.

A vážně.. Byl to...