Prokletá démony

1. Leonard

Pohled Dark

Celý týden probíhaly oslavy na příjezd nového správce a dočasného krále Mercosu.

Leonard Zibao Ergland.

Erikův strýc.

Příbuzný mého... přítele.

Jelikož všichni tak vášnivě oslavovali, nedostala jsem příležitost Erika spatřit. Navíc jsem se musela chystat do zítřejší školy a on se musel věnovat povinnostem, protože byl nyní poslední oficiální dědic rodu Erglandů.

Vážně jsem chodila s princem.

Vzhledem k tomu, jak to mezi námi začalo, by mě to nikdy nenapadlo.

Doteď mi to připadalo neuvěřitelné.

V dlouhých nocích, kdy Xen a Barb spaly nebo bloudily městem se svými zalíbenci, kteří na rozdíl od toho mého měli svobodu pohybu a čas na rozdávání, mi Erik občas napsal. Vždycky jsem se na naše večerní konverzace těšila a měla jsem k tomu hned několik důvodů.

Jeden z nich například byl, že jsem nemusela myslet na to, co se stalo.

Už teď jsem věděla, že jsem si nějaké velké trauma neodnesla. Možná se mnou bylo něco špatně, ale ani mi tolik nevadilo zabít pár nepřátel. Navíc jsem zabila muže, který si mě chtěl vzít a podrobit si mě – ten si to jen zasloužil.

Původně jsem se strachovala o možnou válku, kterou jsem svými činy mohla rozpoutat, ale Erik mě hned několikrát ujišťoval, že jsem žádný spor nevyvolala a že se vše vyřešilo.

Tížila mě tedy především smrt trojčat a Werdenova oběť. Jaké by to bylo, kdyby tu stále byli?

Například Leonard by nemusel přijet do města.

Ve chvílích, co vylezl mezi lidi, působil jako úžasný člověk, spasitel celého Mercosu. Nikdy jsem se k němu nesnažila přiblížit, poznala jsem ho jen z televize, okna nebo vyprávění od holek. Byl k mému udivení velmi mladý, pohledný a podle všeho i inteligentní.

Jeho inteligence mě znepokojovala nejvíce.

Slyšela jsem, že jeho dvě barvy byly indigová a žlutá, koneckonců tomu odpovídaly i jeho dvojbarevné oči. Z indigové byl údajně mág a dokázal v podstatě cokoli, co si zamanul, a ze žluté se měnil na hada, podle všeho samotného Baziliška.

Jeho magická stránka byla děsivá, ale především zvířata se odvíjela od osobnosti člověka.

Had nevypovídal o dobré osobnosti.

A když jsem k tomu přičetla vše, co ve mně vyvolával, když jsem ho spatřila nebo se omylem nevědomky trochu přiblížila, byla jsem si jistá, že nic nebude jen tak.

Werden se zmiňoval, že své plány kul s někým – že měl svého opatrovníka.

Jelikož mi Leonard tolik připomínal Erikova staršího bratra, ani by mě nepřekvapilo, kdyby ten údajný opatrovník byl zrovna on – a Werdenovy plány nebyly ani tolik Werdenovy jako spíš Leonardovy.

Nezamlouvalo se mi to.

V průběhu týdne jsme s holkami a Cortem a Quertem sháněli všechny školní potřeby. V knihovně jsme vyzvedli učebnice, v obchodech různé pomůcky.

V poslední řadě si ode mě všichni vyžádali oblečení, protože moje indigová bylo ovládání hmoty a já nutně potřebovala trénovat.

Corta a Querta jsem zdvořile poslala do prdele, protože neexistovala možnost, že bych správně odhadla jejich velikosti, a ještě podle toho vyformovala oblečení. Xen si ode mě vyžádala červený top a černé džínové kraťasy, které budou zvýrazňovat její křivky. Barb poprosila o trhané džíny a bílé tílko.